Mluvící strom 16: Paladýnové a cikáni

7. července 2009 v 19:09 | Léto |  Příběhy
Příběh pokračuje. V tomto díle naleznete nenávist, lásku a intriky. Spoustu intrik. Pokud na vás padne dojem, že je to celé zamotanější než pavučina utkaná opilým pavoukem, neděste se. Přesně tak to totiž má působit. Část šestnáctá.





Červí Toče ležely na západní straně řeky Najády, necelý den koňmo od Loktušína. Jejich poměrně strmé svahy byly nyní, na začátku zimy, zasypány plnými hrstmi sinterbreuského vřesu, připraveného ke spánku pod tenkou sněhovou peřinkou.

Na mnoha místech zívaly z oněch kopců mohutné díry a vývrtě, díky kterým koneckonců nabyly svého současného jména. Říkalo se, že podzemními chodbami je možné dostat se odsud až do Pohřebního kopce, ke Krvepršni, na Divokou Temnou a prý i na další, ještě vzdálenější a podivnější místa. Podzemní národ Junijů však zmizel ze světa už před předlouhým tisíciletím a všechna svá velká tajemství si vzal do hlubin s sebou.

Nejmohutnější z děravých kopců, důvěrně přezdívaný Utopenec, se zvedal na severovýchodním okraji pahorkatiny, blízko Věnobrodu. To bylo významné místo: jeden ze dvou přechodů, kterými bylo možné v hrabství Sinterbreu překonat širokou a dravou Najádu. Pevnůstka, která na druhé straně řeky střežila brod, ležela od Červích Točí vstkutku nedaleko, snad co by kamenem dohodil, a přece mimo dostřel případných trebuchétů.

Také kopec Utopenec na svém zploštělém vrcholku hostil tvrz, či spíše její pozůstatky. Za junijských dob bývala nazývána Cerevistosia, dnes ji však lidé označovali coby Červotočí hrad či Červák.

Stála na tom místě jako memento vzestupu a úpadku. Kde kdysi vlály praporce, tam se nyní ve větru kymácely smuteční břízy. Polorozpadlé zdi a klenby byly vyztuženy a před zborcením ochráněny pouze obyčejným, hrubě tesaným trámovím. Za dávných časů snad honosné střechy nahradily vysušené otepi rákosů.

Pro potřeby ubytování vojska to však zcela postačovalo. A tak se k nebi se táhly desítky pokroucených sloupů dýmu z ohnišť, vater a ohýnků na vaření.

Ze čtyř kulatých věží, které hledívaly do světových stran, zůstala stát pouze jediná, ta východní. A jelikož velitelské mysli vždy tíhnou k nadřazenosti a vyvýšenosti, ubytoval se štáb Oliverova vojska právě zde.

Nevysoký mladík s odstávajícíma, zčervenalýma ušima byl ke své audienci uveden do téměř nejvyššího patra. Právě teď stál v pokoje posazeného přímo doprostřed mrazu, větru a šedivosti odpolední oblohy, jež dovnitř nahlížela kosočtvercovými okénky.

"Přivodil jsi nám zklamání nadmíru nemilé," pravil vysoký, černě oděný muž s žalostnýma očima. "Nad veškerou míru nemilé. Proč jsi s sebou neodvedl i dívku zvanou Viola? Někteří by dokonce mohli označit tvé konání za neuposlechnutí přímého rozkazu. Zdaliž nám sdělíš něco ku své obhajobě?"

Zabrož Lokenbard z Jasmínového řadu se zamračil. "Možná mi to v danou chvíli připadalo jako nejvhodnější naplnění ducha onoho rozkazu," pronesl pomalu. Vážil každé slovo. "Možná jsem věděl, že Violetta nic neprozradí, když ji o tom požádám. Možná by mě její společnost zpomalila natolik, že bych nestihl včas překročit řeku. A to pro mne v danou chvíli bylo tím nejpodstatnějším úkolem, pane Teofile."

"Přesto ses vzdal i jeho splnění a přes Nájadu ses nevydal," namítl paladýn z Hrobu. Jeho rty byly tak tenké a pobledlé, až to vypadalo, že vůbec žádné nemá. Slova vycházela ze zející rány ve spodní části jeho obličeje. "Místo toho, abys zamířil přes Věnobrod do Kostně, odebral ses do zdejšího tábora. Kdyby tě vojáci poznali a kdyby se o tom doslechl Oliver, mohlo by to v něm vyvolat mnohé otázky. Jednal jsi věru pošetile! Ano, učenci sice praví, že nesmyslná rozhodnutí se leckdy v průběhu času ukážou být moudrými, kde se však jaká moudrost nachází v tomto?"

"Kdybyste mě nechali domluvit, řekl bych vám to," odsekl rytíř Lokenbard. Pak si uvědomil, že si nepovídá s Violkou, nýbrž se svým nadřízeným, a tak zmírnil tón. "Omlouvám se. Příčina mého chování tkví v tom, že jsem potkal Archána. Ano, ano, rytíře Archána, nejoblíbenějšího řeznického psa hraběnky Elenny, nyní na vodítku paní Elysey. Náhodou jsme se setkali dole v údolí, v lese. Nahnal mi pořádný strach, to přiznávám. Ale vím, že je to schopný a spolehlivý člověk, a tak jsem mu odříkal všechny ty lži, kterými jsem měl za úkol poctít Její hraběcí Milost."

O dvě patra výše zahlomozil vichr v podkroví věže. Poryv s sebou přinesl i hrst sněhových vloček, které zoufale pomalu tály na okenních sklech.

Shromáždění muži však na nic z toho nedbali. Stáli se založenýma rukama; Teofil z Hrobu, celý v černém, jeho zástupce a důvěrník Moritz v černostříbrné, dva vznešení paladýnští čekatelé v temně šedivé. Každý z té čtveřice měl vysoký límec, jak to přikazoval ten nejpřísnější druh zvyklostí. Snad i proto měl Zabrož na prchavý zlomek okamžiku dojem, že stojí před soudním tribunálem v talárech.

"A z jakého důvodu ses rytíře Archána rozhodl nedoprovázet?" zajímal se paladýn.

"Jak asi víte, hraběnka von Strudelheim je velice podezřívavá. A děsí mě. Když se do člověka zavrtá tím svým kalným rudým zrakem, je to jako by věděla všechno. Úplně všechno. Jako by poznala, když jí někdo lže, a hrála si s ním. Za těch pár dní v jejím doprovodu jsem to zažil několikrát." Rytíř si dobře vzpomínal, jak o něm šlechtična vyhrůžně pronesla, že na cestu v její společnosti do smrti nezapomene. Kdyby neměl povinnosti vůči řádu, otci a proslulému rodu Lokenbardů, z nějž pocházel, nejspíš by prchl do divočiny. Co nejdál od té ztělesněné kočkovité podivnosti. "Kdybych se ji pokoušel oklamat z očí do očí, nejspíš bychom na to doplatili," vysvětloval nyní trpělivě. "Pokud jí však mé zprávy o Oliverově tvrdosti a nesmiřitelnosti vzkáže Archán, nic takového nehrozí. I kdyby mu dohlédla až na dno duše, těžko odhalí nějakou nepravost. On je pouhým poslem, netuší, zda slova, která nese, jsou pravdivá, či ne. Takže si myslím, že jsem to nakonec zaonačil chytře a pro náš řád velmi vhodně. Nebo v tom snad stále ještě vidíte ještě něco jiného?"

"Zbabělost?" navrhl úsečně Moritz z Kutníku, Teofilův zástupce, přinejmenším o deset let starší než paladýn sám.

"Nemyslím si," zavrtěl hlavou královský paladýn z Hrobu. "Z ustrašenosti bych jej neobviňoval. Spíše se skutečně jedná o prozíravost; anebo možná o poměrně neobvyklé spojení obého. Na tom nezáleží. Jeho přítomnost by snad neměla ničemu uškodit. Již zítra nad ránem vypukne takový zmatek a řež, že si mladého Zabrože nebude nikdo všímat, i kdyby jej snad řízením náhody poznal. Prozatím jej někam uschováme." Pobledlý muž se otočil nazpátek k rytíři, kterému se mezitím začala v duši rozlévat úleva, a znovu jej zmrazil. "Přesto se mi na tvých odpovědích něco nezdálo, mladíku," řekl, "a možná navrhnu Jasmínovému řádu, aby tě nechal znovu vykonat rytířské zkoušky. Možná, možná. Kdoví?"

Zabrož Lokenbard zkřížil ruce na hrudi. Přestože ve věži panoval ostrý chlad, cítil, jak se pod prošívanou tunikou potí. "Co se ti nezdálo, pane?" zamumlal a olízl si rty. Celé patro měl vyschlé. Kdy naposled si připadal takto rozčileně a napjatě? Už jen to, že musel lhát paladýnovi, ho poněkud vyvádělo z míry. A to, že zmíněný paladýn nějakou nepravost tušil, ho přivádělo téměř na pokraj šílenství. Proč musí celý život zápasit mezi touhou a povinností? Proč?

"Nezdály se mi tvé odpovědi ohledně té dívky," oznámil Teofil z Hrobu. Nyní se tvářil jako nespokojený, žákem zklamaný učitel. "Víš přece, že mezi tebou a věrností ke králi a k tvému řádu nesmí stát nic. A nikdo!"

"To vím."

"Snažil ses ji ochránit před nebezpečenstvím, je to tak? Věřil jsi, že v Loktušíně bude chráněná, zatímco v paladýnských rukou by mohla přijít k úhoně. Proto jsi ji nevzal s sebou, a neumožnil jsi tudíž našim mužům, aby ji uklidili. Je to tak?"

"Není a není."

"Víš, nedivím se ti. Tu slečnu jsem viděl. Je obdařena jakýmsi druhem krásy, mírně vulgární a všudybylovské. Takové, které by mě v patnácti spolehlivě spoutala. Ale ty si to dovolit nemůžeš. Máš odpovědnost vůči vlastnímu rozumu - a co víc, také vůči svým rytířským ostruhám."

Zabrož mlčel. Co měl říci?

"Nepochybuji, že mé podezření hodláš popřít a rázně odmítnout," řekl paladýn. Když mladý rytíř přikývl, muž pokračoval: "A proto tě nikterak nevyvede z míry oznámení, že ta dívčina je teď patrně už mrtvá." Poprvé za celý rozhovor se Teofilovi objevil v koutku slabounký náznak úsměvu.

Zato v mladíkovi jako by všechno pohaslo. Jeho srdce, už tak těžší než kámen, se rozlomilo. Cítil, jak mu prasklina probíhá hrudí a břichem, slabinami a krkem, jak ho nutí ho k dávení. Ani kdyby ho černě oděný paladýn nakopl okovanou botou do citlivých míst, nemohl by mu způsobit větší bolest a šok.

Přesto se mu nějak podařilo nepohnout navenek ani brvou. "Smutné," pronesl poněkud zastřeným hlasem. "Jak se to stalo?"

"Přičiněním našich přátel," dostalo se mu odpovědi. "Přátel sice temných a poněkud nelibě vonících, přesto však věrných."

"Veverek?" usmál se chabě Lokenbard. Popravdě řečeno, v delikátních záležitostech humoru nikdy příliš nevynikal. A teď se mu žertovat chtělo ještě o poznání méně. I tak se o to ale pokusil. Připadalo mu totiž, že pokud se paladýnova osobnost vyznačuje i něčím jiným než hlubokou filosofickou obeznalosti a zálibou v bizarních výrocích, pak to bude patrně škodolibost. A Zabrož mu rozhodně nechtěl udělat radost.

"Ale kdeže, mladý pane rytíři. Mluvím o cikánech."

"O cikánech?"

"Ano. Nebo jsi snad soudil, že se skutečně vyhnuli odvedení do pěší hotovosti jen díky své vlastní vynalézavosti? Odhoď bláhovost a zamysli se." Paladýn sepjal paže pod bradou; jeho dlouhé, bledé prsty se do sebe navzájem zaklesly jako dva kopulující sněžní pavouci. "Johan zu Feuerein to vymyslel znamenitě. Věděl, že jako pravidelní vojáci by cikáni stejně za mnoho nestáli, a tak jim předložil nabídku, kterou oni přijali. Při doplňování stavů Oliverových oddílů na ně zdánlivě zapomněl. Samozřejmě je požádal, aby se zmizeli někam do ústraní. Oni na oplátku přislíbili, že pomohou království a paladýnskému řádu, až o to budou požádáni. Vím, že jsi s nimi několik dní cestoval. Patrně sis povšiml, že dokáží víc, než jenom tančit, zpívat a krást slepice. Pokud se jim chce."

Lokenbard přikývl.

"Ano, pokud se jim chce," pokračoval Teofil. "Pomni, že chtění jest základem všehomíra, neboť bez chtění není ani bytí."

Toto tvrzení se Zabrož nepokoušel ani pochopit, natožpak na něj jakýmkoli způsobem odpovědět. V podobných otázkách se rozhodně necítil kovaný! Dřív, než se stačil zarazit, napadlo ho, že s podobným způsobem mluvy by mohl paladýn uspět leda u nebohé Violetty Konvalinky. A málem se na místě dal do pláče. "Takže jste přikázali cikánům, aby tu holčičku zavraždili?" vyštěkl ztenčelým hlasem. "To přece vůbec nebylo zapotřebí!"

Ramena skrytá pod černou látkou se nepatrně pokrčila. "Snad nebylo. Ale neměli jsme příliš na vybranou. Ta dívčina zkrátka věděla příliš mnoho. Co myslíš, že by se stalo, kdyby se nějakým způsobem dostala až do Kostně? Jakožto hraběnčina blízká služebná by možná přesvědčila druhou stranu, že Oliver ve skutečnosti není tak bojovný, jak se zdá. Pak by mohlo hrozit i příměří a jednání, což nesmíme dopustit. Jak jistě víš, my vojnu zkrátka potřebujeme. Jinak Jošt nikdy dobrovolně nenaplní to, co bylo předpovězeno."

"Obětovat desítky a stovky životů, abychom jich zachránili tisíce a desetitisíce," zamumlal zamyšlený rytíř. Ano, tohle už slyšel. Dohlédnout na proroctví, zachránit Jeho královskou Výsost, zabránit občanské válce, která by v takovém případě pravděpodobně vypukla… ano, ale stálo to všechno za život roztomilé Violetty? Za její bolest? Za byť jen jedinou její slzu?

Naštěstí v něm stále žila jiskřička naděje. Nechtělo se mu věřit, že by cikáni jen tak bez reptání zavraždili nevinnou, mladou dívčinu. Kdepak oni. Jistě, měli poněkud svérazný náhled na vlastnictví a majetek, avšak lidského života si vážili. To za těch několik dní v jejich společnosti poznal. A nyní potají doufal, že se jim to podařilo s Konvalinkou nějak zaonačit. "Jak přesně to s tou dívkou Violettou proběhlo?" zeptal se vytáhlého paladýna.

"Osvětlím ti to, zatímco tě odvedu ke tvému nocležišti," odpověděl muž.

Pak nařídil Moritzovi z Kutníku, jak má postupovat v několika úradcích nižšího významu, a zamířil společně se Zabrožem dolů po točitém schodišti věže. Mladík by se takovou pozorností cítil poctěn, kdyby ovšem nevěděl, že si paladýn chce nejspíš jen protáhnout končetiny na čerstvém vzduchu, popřípadě dohlédnout na stav vojska ještě před Oliverovým příjezdem.

"Rovněž i tento plán vymyslel Johan zu Feuerein," rozhovořil se Teofil z Hrobu, zatímco sestupovali. "Odjel jsem dříve, než byla celá záležitost provedena, avšak jsem přesvědčen, že se zdařila. Ty koneckonců našeho dobrého loktušínského paladýna důvěrně znáš, a tak víš, že svým úsudkem míjí ještě zřídkavěji než tvůj proslavený děd mečem. Abych to shrnul: pod falešnou záminkou vylákal tu dívku spolu s loktušínským kastelánem ven z města. Tam je pak hrstka cikánů mohla snadno přepadnout ze zálohy."

Šeptal, aby jej nemohlo zaslechnout žádné nepovolané ucho. Takové nebezpečí však sotva hrozilo: prastaré zdi kolem točitých schodů byly silné a jednotlivé kameny k sobě těsně přiléhaly. Jelikož se schodiště nevytápělo, pokrývala je námraza. Z těch několika vzácných spár rašila namodralá podzimní plíseň.

"Nebude připadat Oliverovi prazvláštní, že kočovný lid jen tak zbůhdarma projíždí krajem a dle libosti připravuje o život jeho poddané?" namítl Zabrož. Svými otázkami možná odhaloval, že má o Violettu větší zájem, než by bylo zdrávo, ale na to již nedbal.

"Podceňuješ vznešeného královského paladýna zu Feuerein. Myslíš snad, že na to nemyslel? Zamysli se: proč s dívkou poslal právě kastelána Friedreicha, a ne někoho jiného?"

Mladému rytíři to rázem došlo. No jistě, vždyť správce loktušínského hradu byl mezi cikány neblaze proslulou osobou. A žádný div! Před několika lety přislíbil jednomu sotva odrostlému snědému děvčeti věčnou lásku, ale když ho omrzela, vyhodil ji z hradu i s novorozeným synem. Povídalo se o tom tenkrát všude. Dokonce i v Jasmínovém opatství, kde se v té době Zabrož Lokenbard učil.

"Cikáni mu před třemi podzimy přislíbili pomstu," řekl Teofil. Na okamžik se odmlčel, když vycházeli z věže; strážní postávající v předpokoji zdravili svého nadřízeného tak horlivě, až jim huňaté beraní čepice sklouzly do čela. "A nikdo se nebude příliš divit tomu, když ji vykonají právě nyní, v době válečné, v době zmatené, divoké a z kloubů vyrvané," pokračoval paladýn, jakmile se ocitli z doslechu. "To, že zbloudilý šíp zasáhne také slečnu po Friedreichově boku, bude považováno zkrátka za nehodu. Za jednu z těch příslovečných třísek, odletivších při kácení mocného dubiska."

To znělo skutečně promyšleně. Mladý rytíř se nešťastně zahleděl k nebi, jako by v něm snad mohl najít odpověď na ty desítky nešťastných otázek, jež mu kroužily myslí, ne nepodobné hladovým sýčkům. Obloha však byla obzvlášť zamračená, pochmurná a mlčenlivá, byť už nesněžilo. Vanul řezavý větérek a pomalu se smrákalo.

Teofil z Hrobu jej vedl podél porozpadlé, nyní však vyspravené zdi Červotočího hradu. Slabý sněhový povlak křupal kráčející dvojici pod nohama. Z míst, kde byli ubytováni vojáci, se ozýval smích, občasné chřestění kostek, výkřiky a nepovedené pokusy o zpěv. Ti nešťastníci ještě ani netušili, že budou muset zítřejšího rána svést bitvu.

Sotva paladýn ukázal rytíři Jasmínového řádu jeho místo k přespání - studenou místnost, kde měl na tvrdé palandě nocovat spolu s oddílem kopiníků - zazněly od úpatí kopce vzrušené výkřiky a hlas několika trubek.

Do válečného ležení se vracel Oliver von Loktuschin.
 


Anketa


Komentáře

1 Elinor.cit Elinor.cit | E-mail | Web | 13. července 2009 v 19:01 | Reagovat

Krásné, ale nezdá se mi, že by to bylo zamotanější než pavučina utkaná opilým pavoukem...spíš tak stejně. :-D

2 Léto Léto | E-mail | Web | 15. července 2009 v 19:47 | Reagovat

Pravděpodobně máš pravdu.
Přiznám se, že vlivem alkoholu na snovací schopnosti vybraných pavoukovců jsem se nezabýval natolik podrobně, jak by se z mého sebevědomého prohlášení v úvodu článku mohlo zdát. :D Snad by stálo za to, požádat stát o nějaký ten grant!

3 Lykao Lykao | Web | 9. srpna 2009 v 13:21 | Reagovat

Vymknuta z kloubů doba šílí... :D

4 CarolynFlora CarolynFlora | E-mail | 4. srpna 2017 v 17:02 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
See you later ;)

XRumer201708

5 Georgevax Georgevax | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 23:28 | Reagovat

<a href=http://cyril-leytsihovich.ml/>электрическая газонокосилка mac allister mlm 1300, помощь в сетевом маркетинге</a>

6 Avito321st Avito321st | E-mail | 28. září 2017 v 23:37 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Здравствуйте, дорогие друзья!</b>

Рады будем предоставить Всем вам услуги по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, совершенно новые). Если Вам требуются конкретные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если требуется залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!

<b>Гарантия: </b>

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим...

Рады сотрудничеству!

<b>Заливы на балансы Авито</b>
________

как изменить аккаунт в авито на компанию
аккаунт по номеру телефона на авито
нью баланс 990 на авито
как открепить номер от аккаунта авито
на авито пишет номер подтвержден в аккаунте и не проходит дальше

7 SlavaNdv SlavaNdv | 5. října 2017 v 12:39 | Reagovat

Hi everyone! Lately I have been battling with a lot of personal issues. Friends and doctors keep telling me I should consider taking meds, so I may as well <a href=http://firmgains.com/drugs/tapering-off-ambien>click here</a> and see how it goes. Problem is, I haven't taken it for a while, and don't wanna get back to it, we'll see how it goes.

8 BethanyLdp BethanyLdp | E-mail | Web | 5. října 2017 v 18:32 | Reagovat
9 Avito321st Avito321st | E-mail | 22. října 2017 v 9:51 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Приветствую вас, дорогие друзья!</b>

Рады будем предоставить Всем вам услуги по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, абсолютно новые). Если Вам нужны конкретные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если необходим залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!

<b>Гарантия: </b>

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим...

Рады сотрудничеству!

<b>Заливы на балансы Авито</b>
________

купить кошелек женский на авито в москве
как можно пополнить avito кошелек
авито как перенести номер на другой аккаунт
авито выгул собак за деньги спб
как подать на авито несколько объявлений с одного аккаунта

11 ElvaXqg ElvaXqg | E-mail | 26. prosince 2017 v 21:51 | Reagovat

апрапрапр

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama