Mé zážitky z Benátské noci

27. července 2009 v 13:59 | Léto |  Vlčí řeči
To tu ještě nebylo! V tomto vzrušujícím článku se mimo jiné dočtete, co se dělo na hnoji, do čeho se oblékají vosy a jak se stalo, že jsem málem přizabil Mariu Ilmoniemi.




I. Vzhůru na sever

Vybaven novým goth kloboučkem s černou růží, vyrazil jsem o půl šesté z Hlavního nádraží směrem k ošlehaným vrškům Českého RaJe. Cesta se nesla v příjemném, ba téměř máchovském duchu. Dokonce i houstnoucí nebeské obláčky napovídaly, že se blížím do kraje, kam brzy udeří zimní bouře.

Do Malé Skály jsem dorazil s mírným zpožděním, jak je ostatně na našich železnicích dobrým zvykem již od dob Rakouska-Uherska. Abych neztrácel čas, okamžitě jsem si to namířil nejbližší cestou k festivalovým stanům. Zřejmě jsem se u toho tvářil tak sebejistě, že mě ochranka nechala projít. Teprve když jsem se začal zmateně rozhlížet, bylo mi oznámeno, že tohle je VIP vchod a že běžný vstup se nachází na druhé straně.

Zatímco jsem k němu přicházel, došla mi SMS od Arianne. Oznamovala, že ji poznám podle černého klobouku. To mě trochu zarazilo, protože něco v tomto duchu jsem hodlal napsat sám. Odpověděl jsem, že mám také černý klobouk, a vstoupil jsem do areálu, zaražen tímto novým a pozoruhodným vývojem událostí.



II. Nejmenší klávesačka na světě

Po drobných peripetiích jsem nalezl Annu i její kamarádku nedaleko pódia, na němž měla za půltřetí hodiny vystupovat Její Tarjovitost. Zrovna tam brnkal Čechomor (proč nejel radši na MoR?), ale už pomalu končil. V přestávce na výměnu aparatury jsme se posunuli kupředu, abychom pak Ledovou královnu viděli pěkně zblízka. Zbývalo pouze přestát hodinu poněkud dryáčnických popěvků Divokýho Billa, což se ovšem nakonec ukázalo náročnějším, než se na první pohled zdálo. Postavili jsme se totiž přímo před kopací reproduktor, který rozezníval zem nejméně na sedmý stupeň Richterovy škály. Já, jakožto starý mořský vlk, jenž pevnou zem snad ani nezná, jsem se ovšem držel poměrně statečně. A dokonce i mé dvě společnice přežily tuto nepříjemnost bez vážného úrazu, čehož si velmi cením - první velký úspěch coby au-pair!

Co se týkalo ozdůbek hlavy, mé obavy se naštěstí nevyplnily: Anna bez většího reptání přijala tvrzení, že ta moje je hezčí, a tudíž jsme si ani nemuseli vyškrabávat oči. Jeden z mála vzácných případů, kdy se snesly dva klobouky na jednom smetišti.

Zatímco jsme v lidském tlakovém hrnci čekali na začátek té velké tarjuší slávy, požádala mě Arianne, jestli bych v průběhu představení nehodil na pódium smotaný dopis. Paměten odkazu velkých českých granátníků jsem přislíbil, že se o ten strašný akt pokusím. Vyjádřil jsem ale obavu, že by tam to psaníčko vůbec nemuselo doletět - předpokládal jsem totiž, že jakožto papírová rulička bude přespříliš lehké. Tento předpoklad byl mylný. "Je to docela těžké," prohlásila Anna, podala mi věc hmotnostně připomínající ocelovou trubku a mile se usmála. Totiž, to ona dělala neustále, ale v tu chvíli v tom bylo cosi zlověstného...



III. Evangelium podle Tarji

Samotný koncert se popisuje docela těžko, jelikož paní Turunen-Cabuli byla jako vždy perfektní (jak chcete popisovat dokonalost?) a my fanoušci jsme se samozřejmě většinu času nacházeli v transu. Naše trojčlenná družinka stála asi ve třetí nebo čtvrté řadě, vlevo pod Mariou Ilmoniemi. Někdy potom, co skončil Enough, jsem se dle pokynů podivné oceánské animuly pokusil o aplikaci vrhací zbraně v podobě dopisu. Světe div se, dolétl až na pódium! Co víc, s něžností sobě vlastní doplachtil až ke klávesám, o které se zastavil. Kdyby letěl o dvacet centimetrů výše, Maria už by teď nejspíš předváděla své umění nahoře mezi anděly. A já s ní, jelikož by mě rozsápali buďto fanoušci, anebo ochranka.

Tarjuša pěla až do půlnoci. Oproti koncertu sice předvedla mírně ořezaný setlist, ale i tak strávila na pódiu delší dobu, než jsem zaznamenal u většiny ostatních vystupujících. Musím pochválit její komunikaci s publikem: kde většina interpretů huhlá, mumlá a sáhodlouze popisuje barvu svých trenek, tam mluvila Tarja jasně, zřetelně a zcela srozumitelně (Easy English!). Jinými slovy, má tah na bránu. Kdybych někdy zakládal ženské fotbalové družstvo, určitě bych tuhle železnou dámu chtěl na pozici hrotového útočníka.

Poté, co se hlavní hvězda večera rozloučila, vydali jsme se směrem ven z areálu. A rozhodně jsme nebyli sami: lidé prostí i urození kolem nás proudili jako červíci z prohnilého kadáveru. S Arianne jsme dali hlavy dohromady a za pomoci spolupráce geniálních myslí jsme odhalili fakt, že většina z nich pravděpodobně přišla hlavně na Tarju. Což je potěšující fakt. Někdy v té době se odněkud vynořil Annin otec, překvapivě metalisticky oblečený - vždycky jsem myslel, že tátové od rodin poslouchají hlavně country... Chvíli jsme čekali ještě na jednu kamarádku a ve společném rozhovoru setrvávali asi do druhé hodiny noční. Po nezbytné fotografické dokumentaci jsme se pak rozešli do míst, kde jsme hodlali strávit zbytek noci.



IV. Noc na Noci

Já jsem se takticky uchýlil do stínu slunečníku a naslouchal tichému hučení průtokových ohřívačů (u stolů do nich vtékalo studené pivo, za stromem vytékala kouřící moč). Dokonce jsem se pokoušel psát poezii, ale po jednom mizerném čtyřverší jsem si řekl, že to stejně nemá cenu. A co hůř, kdyby mě napadlo něco opravdu dobrého, hrozilo by nebezpečí, že to zapomenu, než to stihnu zapsat.

Měl jsem sice plán, že se prvním ranním vlakem zajedu vyspat do Prahy, nakonec jsem to však zavrhl a radši si užíval festivalového života. Protože začalo svítat, rozhodl jsem se, že ohodnotím stav zvěře v okolních lesích. Vítr vanul v můj prospěch, takže jsem si mohl zblízka prohlédnout několik srnčních zadečků. Také jsem vyděsil pár houbařů, když jsem se nenadále vyplížil z podrostu. Po nějakou dobu se moje turistické intermezzo dařilo znamenitě: poležel jsem si v trávě, kochal jsem se výhledem na Trosky, navštívil jsem legendární Suché skály. Ty však dlouho suché nevydržely, jelikož někdy v tu dobu se protrhlo nebe a začalo pršet. Rozhodl jsem se před záplavami vody skrýt na nádraží.

Tam jsem začal snídat buchty z místního obchůdku. Stejný nápad měly ovšem také maloskalské vosy, které mě tam vzápětí začaly obtěžovat. V konečném zúčtování jsem nad nimi zvítězil, jelikož jsem holou rukou rozplácl asi tři, aniž bych byl bodnut žihadlem. Spolu s kolemsedícími lidmi jsem se té situaci musel smát: sotva jsem ze vzduchu sestřelil jednu mršku v černožlutých nadkolenkách, nahradila ji ve funkci další. Naštěstí jsem svou snídani zvládl urychleně dojíst, načež si otravný hmyz našel jiné cíle.

Zatímco jsem obdivoval smělý půvab Českých drah, narazil jsem ještě jednou na Arianne a její suitu. Právě odjížděli. Podruhé jsme se rozloučili a já jsem započal další část svého dlouhého adventního čekání na Epicu. Mezitím přestalo pršet, a tak jsem se rozhodl opět se vydat do kopců a lesů.



V. Začarovaná hora

Po chvíli bezcílného potulování jsem se rozhodl, že vyrazím na hrad Vranov neboli Pantheon. Bahnitou stezkou jsem se sápal do výšin a zápasil s ostatními turisty o každou píď neklouzavého prostoru. Po zdolání úvodní pěšiny se však začalo opět pomočilo nebe, a tak jsem se musel vrátit a ukrýt se na ochoz beznadějně přeplněné pizzerie. Po několika desítkách minut, během kterých se Malá Skála dočasně přesunula pod Niagárské vodopády, se počasí uklidnilo a znovu vyšlo slunce.

Co vám budu povídat: na Vranov jsem se v průběhu dne vydal ještě dvakrát a v obou případech začalo v půlce výstupu pršet. Téměř jsem měl dojem, že v tom mají prsty nějaké temné síly. Při třetím a závěrečném pokusu jsem se ale už nevzdal a došel až do skalního hradu, dešti navzdory. Za svou nezdolnost jsem byl odměněn rozhledem na širý okolní kraj, blátem a opilci oplývající.



VI. Epické završení

Když jsem znovu vstoupil do koncertního areálu, připadal jsem si jako v nějakém velkokapacitním chlívě pod širým nebem. Organizátoři sice naházeli do bahnitých močálů desítky tun slámy, ale ani to nestačilo. Co hůř, sláma samotná namokla a smísila se s bahnem, takže se celková atmosféra proměnila v agrárně-hnojařskou.

Abych nebyl při Epice upozaděn, musel jsem přežít Škwora, stoje docela vpředu. Nakonec jsem to zvládl, a dokonce jsem na ně mával a vrčel, aby se neřeklo, že nefandím. Část pepíků se mezitím odebrala lyžovat do Číny, takže na Epicu čekalo hlavně zdravé metalové jádro, překvapivě početné a hlučné. Podařilo se mi dostat až do druhé řady, přičemž přede mnou stála nějaká holčina zhruba o velikosti jedné Merisielu. Tudíž jsem měl na všechno dobrý výhled a Simone skoro na dosah ruky (to by mi ovšem musela ještě o nějaký ten metr vyrůst). Dokonce jsem měl možnost si kousek od sebe prohlédnout jistou slečnu, o které jsme se předtím shodli, že by patřila do lanšmítu. Raději ji nebudu jmenovat; ti, kteří vědí, o koho jde, už se jistě usmívají.

Ani její zjev mi však nedokázal zkazit úžasný zážitek, který Epica přinesla. Zatímco Tarja je nepochybně andělem hudby, Simone bychom mohli považovat za démona tohoto uměleckého odvětví. Těžko říct, jak to dělá, ale naživo působí ještě fantastičtěji než na fotkách. Hlas vlastní vskutku mrazivý. A když se pustí do akce, vypadají její ohnivé vlasy jako pohřební hranice zmítaná severákem. Dohromady to tvoří skutečnou píseň ledu a ohně, symfonii chladu a žáru nebo jakýkoliv jiný protikladný přímer, který se vám líbí.

Snad ještě více než samotnou Simone jsem byl ohromen Markovými vokály, které působily ještě divočeji a drsněji než na studiové nahrávce - je to vůbec možné? Rozhodně musím říci, že v předních řadách to žilo neuvěřitelným způsobem. Vzhledem k troše místa před sebou jsem měl dokonce prostor i na nějaké ty prostorové pohyby hlavou, byť poněkud omezené. K tomu si připočtěte neustálé frentetické švihání rukou, skandování, řvaní, ječení, zpívání (přestože u mě jsou tři poslední zmíněné činnosti v podstatě synonyma). Kromě svých hitů zahrála Epica i klasicko-konspirační vložku v podobě imperálního pochodu z jedné daleké galaxie. Kdyby mi někdo před lety ozznámil, že si u téhle písničky málem prokousnu jazyk, nevěřil bych mu.

Žádný div, že když jsem odcházel, braly mě křeče do obou nohou a lapal jsem po dechu. Mluvil jsem jen tichým, chraplavým šepotem a otáčet hlavou jsem raději ani nezkoušel. Koneckonců ještě i teď, když tohle píšu, měl bolí krk hůř než Robespierra po popravě. Ale dámy a pánové, milí přátelé: stálo to za to!



VII. Svatá Anna, chladná zrána

Původně jsem měl v úmyslu zajít se podívat ještě na Symphonity, jenže ve stavu, v jakém jsem se nacházel, už to moc nepřicházelo v úvahu. Chvíli jsem poseděl v pivním stanu a pak jsem nějakým způsobem doklopýtal až na nádraží. Tam jsem spolu s dalšími lidmi očekával příjezd prvního ranního vlaku. Únava zápasila s nočním chladem, který do posledního puntíku naplňoval výše zmíněnou svatoanenskou pranostiku. I přes celkovou vyčerpanost jsem se pokoušel o autoresuscitaci; dokonce jsem zvládl i několik dřepů na zahřátí. Ne, že by to nějak zvlášť pomohlo. Proto jsem si usmyslel, že se stanu průkopníkem squattingu, a zabral jsem nádražní budovu Českých drah. Postupně se tam nastěhovali i ostatní čekající a společně jsme vytvořili primitivní noclehárnu. Po několika hodinách polehávání a pospávání konečně odkukala pátá hodina ranní a společně s ní dorazil i první železný oř směrem na Pardubice.
 


Komentáře

1 BarQa BarQa | Web | 27. července 2009 v 14:03 | Reagovat

hezu blog

2 Audrey Audrey | Web | 27. července 2009 v 14:09 | Reagovat

překrásný designek..:)

3 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 27. července 2009 v 17:28 | Reagovat

Perkele!! Zhruba před půlhodinou jsem začala psát velkolepý komentář slovy ,,Aneb netrpělivě očekávaný článek na Zlovlkově písárně!" ,,Na druhé straně drátu (termín mnou užívaný pro univerzální pojmenování síťového či internetového připojení) teď poněkud zkrouceně postává přiblble se usmívající jedenapůlmetrový tvor"... Jenže teď by to byl spíše tvor, který právě dokončil silně mírněný nadávkový výstup. Prý ,,doba platnosti formuláře vypršela"... No, komentář jsem napsala předlouhý, barvitý a výstižný, ale jakožto naivní hlupačku mě nepřišla na mysl klávesová kombinace Ctrl+C. Tímpádem ztraceno ve virtuálním hnojišti a můžu se snažit znova - jen o značně osekaný a zubožený bezduchý výstup. Road goes on. Tedy...

4 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 27. července 2009 v 17:29 | Reagovat

Tedy jsem zjistila, že už ani nevím, co jsem to vlastně prapůvodně chtěla vyjádřit.´=)

5 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 27. července 2009 v 18:12 | Reagovat

PS. Neřekla jsem, že je tvůj klobouk hezčí - jen jsem jako nevyžádaná konkurence vzdala potenciální dohady a o Tarjině vystoupení si nejvrchnější pokrývku tkáně lebeční přehodila na záda, čímž jsem zřejmě znepříjemňovala bytí osobám za mnou stojícím, které se navíc pravděpodobně zamotávaly do mých vlasů. Tudíž 50:50 =)
Tady jsem si také ujasnila, proč že jsi stál tak nehybně a maloskálopevně za skřepčivých ód (na) Divokýho Billa. :DPřesto opět přidávám odkaz hájící moji prvotní teorii: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Black_Metal#Jak_b.C3.BDt_spr.C3.A1vn.C3.BDm_Black_Metalistou.3F.3F.3F
konkrétně ,,4) Na koncertě se nebav. Stůj s rukama založenýma křížem a temným pohledem." Samozřejmě, že Tarjina show to na celé čáře vynahradila. :D
A protože jsem pevně odhodlaná udělat vše pro odeslání tohoto komentáře, dodávám, že zpráva o vyděšení houbařů mě rozesmála tak spolehlivě, že se festivalu /jakjinak/ nezúčastněná matka tázala, ,,co je". Jen tak dál :D

6 Léto Léto | E-mail | Web | 27. července 2009 v 22:58 | Reagovat

Pokud se na konci toho drátu nehoupeš z trámu, je všechno v pořádku. Kvapka adrenalinu ti jen pomůže, rozproudí ti krev v těch strašlivě bledých údech, které nezažily pořádný příliv životodárné mízy už kdovíkolik let. :)
"Doba platnosti formuláře", to zní jak ze slovníku těch nejtvrdších byrokratických bombardérů. Ale aspoň ses poučila pro příště; dokonce i dítě se musí popálit, než se naučí, že na Simoniny vlasy se prostě nesmí sahat. Řekl bych, že časem dopadneš stejně paranoidně jako já a budeš si textový soubor s komentáře po dopsání jednoho slova ukládat raději třikrát. :D

Ano, vím, že jsi neřekla, že je můj klobouk hezčí, jen ses nebránila, když jsem tuto tezi prezentoval. To mi stačilo. Ale věř mi, že kdybych chtěl, dokázal bych tě o superioritě mé kloboučnické estetiky přesvědčit. Mám na to své metody (ta nejmírnější sestává z namáčení hlavy do bahna před pódiem). :) Na druhou stranu, já zase uznávám, že coby likvidátor za tebou stojících osob se kovbojská hučka osvědčila více než náramně.

Pozoruhodný odkaz. :D Nesmíš se divit, že jsem se během Divokýho Billa nedostal do extáze. Jedná se o pouhou mainstreamovou skupinu, která svou zhýralou komercí infikuje opravdovou scénu.
Je nicméně zvláštní, že zmiňuješ právě Necyklopedii. Zrovna dneska mě totiž napadlo, že bych do ní mohl napsat článek o Epice, a dokonce jsem v průběhu dlouhé cesty vlakem vymyslel několik vtipných momentů. Uvidíme, co se mi nakonec podaří dát dohromady. :)

7 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 28. července 2009 v 13:46 | Reagovat

Moje strašlivě bledé údy jsou především líné jako Marko a zároveň mlčenlivým odrazem citlivosti duše =)
Namáčení hlavy do bahna, eh... Vlastně můžu být ráda, že jsem se vyhnula omluvným skladbám na tvůj účet, protože klobouk letící z hlavy Zlovlkovy dopadl naštěstí zřejmě na bláto nešpinivé. :D Mě zase do bláta přímo během Tarjiny show (zřejmě pro skákavých projevech radosti ze She Is My Sin) spadla vysílačka a kdybych se občas podezíravě nedívala sobě pod nohy, třeba bych se s ním už nesetkala. No co, zvykám si, že se ke mě technika chová odtažitě :D
Já osobně nebyla z Divokýho Billa taky nijak rozčarovaná - hitovky hráli snad jen dvě a za texty bych se styděla i já. :D
Tady se zase projevila druhá ,,,,inteligentní"" (jedny uvozovky by v mém případě nepostačily) mysl. :D Ale při včerejší návštěvě Necyklopedie (a následném rozesmívání chudáka Iny na základě získaných podkladů, jako třeba dvoukolé auto nebo vtipy o Chucku Norrisovi) mě napadlo, že některé články dokonce vzdáleně odpovídají úrovni tvých slohových vyjádření - vážně to myslím v tom lepším smyslu! =) - a že tudíž bys jako další pisálek Necyklopedie celkem zapadl, toť dojem z exkurze ve virtuální databázi blbin. :D Prostě a jednoduše - mám dojem, že snad i to cvokopsaní by ti dobře šlo. :D
Ale ve vlaku? No, asi by musela být zábava sledovat dušeným smíchem se natřásající osobu na jinak liduprázdné sedačce a soucitně si domýšlet souvislosti. :D
A ještě jedna dobrá zpráva, co se týče hudebních světů - včerejší noc jsem si poslechla jakousi skladbu od Agathodaimonu díky tomu, že byli na kompilaci finského metalu... Jmenuje se Cellos for the Insatiable a já zjistila, že mě docela fascinuje ten refrén, ke kterému se hodí oproti EToSu sice omezenější, ale také zajímavá škála symfonických prvků. Samotnou by mě zajímalo, jak to dopadne. :D

8 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 28. července 2009 v 13:47 | Reagovat

Šokující zjištění: Když po dopsání komentáře uplatním pojistku Ctrl+C, žádné nehorázné kecy o platnosti formulářů mi to nevnucuje. To jsem z toho sob...

9 Léto Léto | E-mail | Web | 28. července 2009 v 18:45 | Reagovat

Líné jako Marko? Myslíš Hietalu? Toho, co hraje v sedmnácti hudebních skupinách, šesti orchestrech a dvou komorních sborech? Chápu to tedy tak, že tvé strašlivě bledé údy jsou hyperaktivní. :)

Klobouk je zřejmě začarovaný nějakou protišpinivou magií, protože ačkoliv skončil na zemi hned několikrát, nezůstala na něm ani šmouha. Zato boty jsem měl obalené blátem jako řízek strouhankou, dále pak stříkance až do půlky lýtek a vlastně po celém těle, včetně boků, zadku a ramen. Jako bych se vrátil odněkud ze zákopové války. :) Svým způsobem asi ano, že? :D

Necyklopedie mi připadá zvláštní, ostatní jako kterákoliv stránka pouštějící hlubinnou sondu do moře humoru. Některé články jsou napsané velmi vtipně, jiné spíše hloupě a trapně... a občas se to mísí takovým způsobem, že čtenář neví, zda se smát, plakat anebo growlovat. Každopádně tu Epicu tam zveřejním, až ji dopíšu. Zatím mám zhruba polovinu, ale nějak mě opustila přelétavá Humoryné, múza vtipu. :) Cvokopsaní je činnost až nepříjemně závislá na náladě a okamžitém stavu mysli. Ale kdybys měla nějaký nápad, sem s ním. Možná ho zneužiju! (a žádný strach, píšu "ho", nikoliv "tě") :D
Ve vlaku se často nacházejí tak podivná individua, že nějaký ten nebožtík houpající se na oprátce smíchu z nich bude asi tím nejnormálnějším úkazem. :)

Cellos for the Insatiable se mi líbí asi nejvíce z alba Serpent's Embrace. To je ovšem jedno z těch starších, kde je tvorba trochu komplikovanější a více blackmetalová. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale musel jsem se k tomu propracovat postupně; začal jsem u nejnovějšího alba, které ještě o kus melodičtější, a tudíž přístupnější. V brzké době ti z něj pošlu pár písniček. Uvidíš, že nějakou dobu nebudeš chtít poslouchat nic jiného. :D

Toho, že jsi se transformovala v soba, je mi docela líto. Teď si budeš muset vyvrtat v klobouku díry na paroží. A na švihání hlavou do rytmu rovnou zapomeň, nechceš-li kolemstojícím způsobovat příšerně letální tržné rány na těle. :D

10 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 28. července 2009 v 20:31 | Reagovat

Marko Hietala o sobě sám tvrdí, že je extrémně líný, a tak jsem toho využila jako znázornění...
Ale co. Kdybych měla brát ohled na každou zvířecí transformaci, které se na mě nenechavá matička příroda dopustila, byla bych nejen sob, ale také jelen, vyoraná myš, hladová vlčice, houkající sova, vřeštící pavián... a ještě další, mnohem méně lichotivější oslovení na základě představitelů živočišné říše, u domácích zvířat začínaje a kdesi v lesích konče. :D

11 Cut Wrists Cut Wrists | Web | 29. července 2009 v 11:30 | Reagovat

muselo to být opravdu báječné" strašně ti ten zážitek závidim! =)

12 Ivanchuska Ivanchuska | E-mail | Web | 30. července 2009 v 21:00 | Reagovat

Nádherný blog!:)

13 Cherees Cherees | Web | 31. července 2009 v 19:53 | Reagovat

Ještě bys sem mohl dát fotky :-)

14 cute summer dresses cute summer dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 10:28 | Reagovat

Was a ride to organize by means of a few feedbacks, nevertheless I absolutely liked this post. It proven being extremely beneficial for me personally and I are certain to all of the commenters listed here! I find it to become constantly great whenever you may not only be taught, but additionally entertained! Im positive you got a great time writing this posting.
http://www.elsedress.org

15 formal bridesmaid dresses formal bridesmaid dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 14:06 | Reagovat

You are so dumb, you are really dumb, for real
http://www.isdress.org

16 iwc skeleton replica iwc skeleton replica | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 6:48 | Reagovat

I just sent this post to a bunch of my friends as I agree with most of what youre saying here and the way youve presented it is awesome.
http://www.begwatches.net

17 Arleneelift Arleneelift | E-mail | 22. července 2017 v 21:39 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
Good luck!

XRumer20170721

18 CarolynFlora CarolynFlora | E-mail | 5. srpna 2017 v 22:18 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
Good luck!

XRumer201708

19 Avito777jeK Avito777jeK | E-mail | 15. srpna 2017 v 16:38 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Здравствуйте, дорогие друзья!</b>

Всегда рады предоставить Всем вам услуги по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, совершенно новые). Если Вам нужны определенные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если нужен залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных заказчиков гибкая система бонусов и скидок!
Гарантия:

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим... <b>А также, гасим Штрафы ГИБДД за 65% ...</b>

Оплата:
ЯндексДеньги, Webmoney (профессиональные счета)
Рады сотрудничеству!

<b>канал Телеграмм  @t.me/avito50 </b>
________

авито спб бесплатные авто
авито краснодар вещи пакетом
авито кемерово бесплатные объявления
авито орловская область вещи пакетом
авито б

20 AlysonJbc AlysonJbc | E-mail | Web | 8. října 2017 v 15:18 | Reagovat

Oh God. I don't know what to do as I have loads of work to do next week month. Plus the university exams are close, it will be a hell. I am already panicking maybe I should <a href=https://www.snowdonrailway.co.uk/phpunit/200mg-tramadol>read more</a> to calm down a little bit. Hopefully it will all go well. Wish me luck.

21 BethanyXtq BethanyXtq | E-mail | Web | 25. října 2017 v 19:10 | Reagovat
22 AlysonQke AlysonQke | E-mail | Web | 29. října 2017 v 6:08 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama