Stephenie Meyer: Stmívání

22. března 2009 v 11:14 | Léto |  Recenze knih
"Bello," zašeptal. Na masivních pažích mu naběhly ocelové pásy svalů. Byl tak úžasný! Tak dokonalý!

Povzdechla jsem si a on mi přitiskl nos do loketní jamky. "Musím ti něco říct." Pod rozepnutou košilí se mu leskl vypracovaný hrudník.

Zavřela jsem rty a našpulila oči. "Ano, Edwarde?"

Jeho čelist ztvrdla. "Bello... beru steroidy."




Román Stmívání je prvním dílem extrémně romantické upírské série známé jako Vlhké sny Stephenie Meyer. Tento fabrikát dokázal na celém světě pobláznit miliony pištících teenagerek. Hnán zvědavostí, rozhodl jsem se knihu si přečíst: upřímně mě zajímalo, zda z ní budu nadšen, anebo znechucen.

Kráčel jsem neprošlapanou stezkou a zřejmě jako jeden z mála mužů jsem se Stmíváním poctivě prokousal až do konce. A nyní jsem se vrátil, abych podal svědectví. Třeste se a poklekněte přede mnou, malověrní!


Snad nikomu nezkazím požitek, když prozradím, čeho se týká děj. V podstatě ho totiž lze poměrně přesně odhadnout už na počátku. Vystačíme si s těmito dvěma postuláty: Bella miluje Edwarda. Edward miluje Bellu.

Připadne vám to málo na skoro čtyřistastránkovou knihu? Nu, nejste sami. Ale cílové skupině to zřejmě stačí, tak proč se snažit víc, že ano.

Ptáte se, kdože je to Isabella Swan neboli Bella? Vězte, že se jedná o poměrně typickou americkou dívku ve věku sedmnácti let, která se ovšem chová spíše jako dvanáctiletá emofňukna. Přestože je neschopná, neustále jí nadbíhají mračna kluků. Málokdy se jí podaří ujít pár kroků bez toho, aby bylo popsáno, jak sebou třískla a odřela se, popřípadě se jiným způsobem samopoškodila. Za její hlavní devizu můžeme považovat tělesný pach.

Edward Cullen je uhněten ze zcela jiného těsta. Jde o upíra, nikoliv však upíra obyčejného, nýbrž o takzvaného upíra ťunťovského. Jinými slovy, veškeré případné nevýhody byly odstraněny a zůstalo mu jen to příjemné.

Edward je svalnatý, nesmrtelný, věčně mladý, neuvěřitelně pohledný, svalnatý, nadlidsky rychlý, silný, svalnatý, obratný, charismatický, svalnatý… zmiňoval jsem se o tom, že je svalnatý? Ne, že bych to snad považoval za tak důležitou složku jeho osobnosti, ale autorka zřejmě ano. Edwardova švarcnnégrovská muskulatura je zmiňována takřka na každé stránce; obvykle se mu sama od sebe rozepne košile a hrudník leze ven způsobem, že i trénovaní kulturisté blednou závistí. Budu upřímný: z neustálých popisů nejrůznějších osvalených částí upírského těla se mi dělalo málem fyzicky špatně. A to si myslím, že vydržím hodně.

Kromě toho je Cullenova rodina samozřejmě bohatá. Bohatší než všichni kolem. A Edward sám jezdí rychlým stříbrným autem. A je svalnatý. Jak vidíte, má samé vzrušující, dívkami oceňované kvality.

Za sto let svého života nikdy nikoho nemiloval, ale jakmile spatřil (a ucítil) Bellu, okamžitě pro ni ztratil srdce.

Inu, náhodička.


Možná si říkáte, že děj není vše. I zcela prostinké příběhy přece mohou skrývat bohatství v navozené atmosféře, v působivých scénách, v poetice!

Ano, to sice mohou, ale pro Stmívání to žádný význam nemá. Text knihy je jednoduchý, šedivý, ničím nevyčnívající. Nenarazil jsem ani na jeden obrat, který by mě zaujal, a až na výjimky mě všechny popisy nechávaly zcela chladným. Jediným kladem tak zůstává určitá svižnost, téměř až povrchnost - pěkně to odsýpá a u ničeho se nezdržíte příliš dlouho. Podobný styl psaní dává obvykle vyniknout dějovým zákrutám a spletitostem. Ovšem jak už jsme si řekli, v tomto románu se v zásadě řeší buďto Bellina láska k Edwardovi, anebo Edwardova láska k Belle. Ugh.

Pokud se přes mé varování do Stmívání pustíte, pak buďte připraveni na záchvaty zoufalství. Ty se vás nepochybně začnou zmocňovat ve chvíli, kdy začne hlavní dvojice po sto padesáté šesté cvrlikat frázovitými řečičkami. Číst tuhle knížku, to je jako žvýkat velký flák masa, naprosto bez chuti - takový, jaký bývá zlomyslně podáván ve školních jídelnách.

Ne, nechápejte mě špatně, nemám nic proti vzájemně projevované lásce. V zásadě jsem velmi zženštilý a romantický. Ale červená knihovna je jako červené víno: ten, kdo je navyklý na kvalitu v podání například takové Jane Austen, tomu se z harlekýnovského "krabičáku" velmi snadno zvedne žaludek.

Továrna na tyhle "krabicové příběhy" se pravděpodobně nachází někde poblíž Seattlu. Dost možná leží vedle spřátelené fabriky podobného typu - však víte, vedle té, která se zabývá nudným a nenápaditým kopírováním Tolkiena.

Autorka zjevně nezná jednu ze zásad dobrého spisovatele: je třeba ukazovat, ne natvrdo říkat. Ano, je zajisté hezké, že mladý pán Cullen je charismatický; ovšem mnohem působivější by bylo, kdyby se ten charismat projevil přímo, nikoliv ve stylu "…podívala jsem se na něj a všimla jsem si, že je krásný a úžasný." Po zhruba desátém zopakování mě tato věta vytáčela způsobem takřka nebozezovským.

Vzpomínáte na hrdinu jménem Joshua York z knihy Sen Ockerwee? Tomu já říkám mistrně podané kouzlo osobnosti! Ve Stmívání ovšem nic osobitého nebo zapamatovatelného nenajdete. Je to řemeslně sotva průměrná past na nesečtělé teenagerky; v obchodech by se podobné texty mohly prodávat na kilogramy a nikdo by se nad tím nepozastavil.


Záblesk naděje se objeví zhruba osmdesát stran před závěrem, kdy se podprůměrná romance na okamžik promění v průměrný thriller. Zdánlivě žádná výhra, ale nenechte se mýlit! Po dlouhém a smrtonosném plahočením krajinami sladkého švitoření to přivítáte s radostí a úlevou; asi jako by poutník, polomrtvý žízní v poušti, přivítal jezírko bahnité vody.

Jako by tato proměna trochu pomohla i autorce: text začne být o něco lepší a přesvědčivější. Ze stránek zavoní večer a osamělé stromy a krajina amerického jihu.

Jak jsem však už zmínil, je to jen chvilička. Pak zběsilá akce najednou skončí a čtenář zůstane sedět s pootevřenou pusou a mírně nevěřícím výrazem. Já osobně jsem si dokonce kontroloval nohu, zdali mě za ni paní spisovatelka netahá. Nu, co vám budu povídat, nebyla tam. Ale dojem z prudce rozseknuté zápletky mi její nepřítomnost nikterak nevylepšila.


Na závěr jsem pro vás připravil jednoduchý test. Zkuste si padesátkrát za sebou přečíst tuto větu: "Věnoval mi svůj nádherný, dokonalý úsměv, až se mi z toho zatočila hlava."

Bude to chvíli trvat, ale zkuste nepodvádět.

Čekám, čekám, čekám…

Tak co, podařilo se? Opravdu padesátkrát? Pokud ano, jste nejspíš psychicky dostatečně odolní, abyste Stmívání dočetli až do konce. V opačném případě by se jednalo o lehkovážný hazard s vaším duševním zdravím!


A vy, milá náctiletá děvčata, vězte, že pokud mě budete za tuto recenzi chtít zlynčovat, uvědomte si, že jsem si pro osobní ochranu pořídil protipěchotní 7.62mm kulomet MG3. Takže to radši ani nezkoušejte! :)

 


Komentáře

1 Lomeril Lomeril | Web | 22. března 2009 v 15:09 | Reagovat

Stmívání jsem přečtla celé - dokonce všechny čtyři díly. Důvod je jedonoduchý - občas mám chuť nad knížkou nemyslet. Pokud ti vadilo, jak se všechno říká na rovinu - nečti třetí díl. Později tam totiž přibude motiv milostného trojúhelníku atd. Nejlepší byl konec čtvrtého dílu (který brzy vyjde i česky). Ty jsi asi zvyklý na vysokou kvalitu knih a je pravda, že takové Austenové to nesahá ani kam.

Ale nejhorší jsou postavy - jsou nějak charakterizovány, ale chovají se stejně úplně jinak.

2 Léto Léto | E-mail | Web | 23. března 2009 v 12:04 | Reagovat

Nemyslet nad knížkou? To je něco podobného jako vypnout chuťové buňky při degustaci. Závidím každému, kdo tohle dovede. :) Vsadím se, že tím třetím do milostného geometrického tělesa bude Jacob - na konci tam křenil skutečně do očí bijícím způsobem. Ale třetí díl určitě číst nebudu. Dokonce ani druhý a čtvrtý ne...

Těžko říct, co mi na Stmívání vadilo úplně nejvíc. Asi ta celková "řídkost" - kdyby to mělo čtyřicet stránek namísto čtyř set, působilo by to nejspíš úplně stejně. Z toho plyne, že tam je někde 360 stran navíc! :)

3 Arwen Arwen | 23. března 2009 v 15:44 | Reagovat

Ale, ale zlovlci neradi upíry? :)

Nestalo se ti někdy, žes byl do někoho zamilovaný na tolik, že sis všechno, úplně každou větší nebo menší blbost spojoval s tou osobou a bylo ti naprosto jedno jestli to má nějaký smysl a že na ni myslíš stále dokola (klidně i 50x)?

4 Arwen Arwen | 23. března 2009 v 15:59 | Reagovat

A propos Austenová je sice mistrem svého oboru, ale nějaké zvláštní nadání taky nemá. Navíc všechny její postavy a zápletky jsou stejné, čehož sis mohl všimnout, pokus jsi od ní přečetl aspoň dvě knížky.

5 Lomeril Lomeril | Web | 23. března 2009 v 17:16 | Reagovat

Jo, Austenová má stejné zápletky, ale má moc hezký styl psaní. Autorka Stmívání prostě nedokáže vtisknout do knížky nějakou svojí osobnitost, jako třeba Tolkien, G.R.R.Marin, už zmiňovaná Austenová, Ray Bradbury, Daphne du Maurier... to jsou spisovatelé nenapodobitelní. O Stmívání si myslím, že s trochou snahy bych něco podobného napsala taky. O výše uvedených autorech si to rozhodně nemyslím.

6 Anna Merisielu Anna Merisielu | E-mail | Web | 23. března 2009 v 21:19 | Reagovat

Tak v úvodu jsem se dokonce zasmála... přátelé, u mě je div, když se sama od sebe jen tak do ticha zasměji! To už spíš brečet.

:D:D

No dobře... ke knize... doufám, že sis ji nečetl na MOJE doporučení! :D To už by sis taky cokoli, o čem se zmíním, mohl předem vyložit za blbost, že. Jak říkám... Stmívání jsem četla na doporučení několika lidí. No dobře, byly to holky. Ano, byly to osoby zhruba mojí věkové kategorie. Ale žádné ty průměrné příslušnice mainstreamu, co tráví volný čas nad ,,dívčími" časopisy + románky + dalším všudypřítomným odpadem. Fajn lidi. Já měla zrovna rozečtené Děti Duny (a světe div se! ještě mám), u čehož mě příliš nebavily ty věčné psychologické úsudky. Tudíž jsem byla za Stmívání docela vděčná (proč píšu v minulém čase?) jako odlehčenější četbu. Líbilo se mi, jak se lehce čte. Romantika sice není moje nejsilnější článka, ale knížky pro temné poety asi nejsou hned tak k sehnání, nebo mám špatné kontakty :D... každopádně - mám ze sebe radost, že nešílím po Edwardovi a nehodlám se stěhovat do Ameriky ani do Itálie (o finských upířích zmínka nebyla, že!), dokonce že si nejnovější díl ani nejdu koupit. To jsem ale krásně imunní... =)

7 Léto Léto | E-mail | Web | 24. března 2009 v 18:37 | Reagovat

Já jsem věděl, že pod tímhle článkem pofrčí komentáře! :) Nečekal jsem ovšem, že naleznu zastání i mezi dívkami. Nepřipadáte si jako zrádkyně svého plémě? :D

Upíry mám docela rád, což o to, ale pokud možno v trochu jiné podobě; vypíchl bych ten v článku zmíněný Sen Ockerwee, popřípadě třeba Interview s upírem.

Lásku a zamilovanost chovám ve velké úctě. Různí autoři se ji pokoušeli zachytit ve svých dílech různými způsoby a pochopitelně s různými úspěchy. Stmívání ve srovnání s těmi nejlepšími dosti kulhá; ovšem to je samozřejmě jen můj názor.

S tou Austenovou už to za mě shrnula Lomeril, takže k jejímu příspěvku přidávám i svůj podpis. Je pravda, že knihy z dílny Austenové jsou navzájem docela podobné; ovšem tenhle problém má vícero spisovatelů. A nemyslím si, že to znamená nedostatek nadání, spíše nedostatek nápaditosti (a kdybych chtěl být hodně zlý, pak bych si rýpnul, že S.Meyer nemá ani jedno ;D)

Arianne: Taky se nahlas směji málokdy, ale u Stmívání jsem se, přiznávám, párkrát neudržel. Jednou to bylo tuším u těch "ocelových pásů svalů" - neodolal jsem a musel jsem to dát do perexu, samozřejmě v mírně vylepšené podobě. :)

Na tvoje doporučení jsem si ten román nečetl, nicméně tvá otázka mě motivovala k tomu, abych se jím prokousal až ke konci a sepsal svůj názor. Nemusíš mít obavy! Můj názor na tvůj literární vkus se Stmíváním nikterak nezhoršil. :D

Finsko je náhodou jako rejdištěm pro vampýry jako stvořeným! Obzvlášť za polárním kruhem, když přijde třicet dní dlouhá noc... :O

8 Bestie Bestie | Web | 25. března 2009 v 21:29 | Reagovat

Ano, Stmívání jsem taky četla. Ano, tři díly. Ano, ze zvědavosti. Ale nakonec mi to nepřišlo tak hrozné (třeba oproti filmu, kde jsem se i s ochotným přítelem nasmála do zásoby :) - to možná proto, že i přese všechna má přání a předpoklady rodičů patřím k ženské populaci :)

9 Bestie Bestie | Web | 25. března 2009 v 21:32 | Reagovat

A ještě něco.

Arwen (3): To máš sice úplnou pravdu a je to fajn a nenapodobitelné, ovšem není to určeno k psychickému teroru ;)

10 Dr. Šáhlá Dr. Šáhlá | Web | 28. března 2009 v 20:54 | Reagovat

Já četla jen první díl. Naprosto mi to stačilo. Vlastně souhlasím se všemi slovy ve tvojí recenzi, ale nejvhodněji se dá podle mě tahle knížka využít, když dojde toaleťák...

11 Léto Léto | E-mail | Web | 29. března 2009 v 19:06 | Reagovat

Bestie: Film...? Tak na ten jsem odvahu nenašel. Přece jenom, je něco jiného, když si frázovité fráze přečtu v knize, než kdybych je byl nucen slyšet v podání vážně se tvářícího herce. To bych asi zaplakal zmarem. On mi úplně stačí ten obrázek, co jsem připojil na konec článku. :) Ten účes! Ten pohled! :D

Dr. Šáhlá: I přečtení jediného dílu je úspěch. Myslím, že se můžeme navzájem poplácat po chrbáti a poblahopřát si k zázračné vytrvalosti a psychické odolnosti!

Toaleťák? To nevím, sice tu knihu nevlastním (četl jsem ji jako ebook), ovšem obávám se, že pro podobné využití bude mít příliš tvrdé stránky s přespříliš ostrými hranami. A vůbec, správný zlovlk si zadek utírá listím staletého lískového keře! :)

12 Lykao Lykao | Web | 31. března 2009 v 13:06 | Reagovat

Ocelové pásy svalů :DDD, inu, zajímavé :D Já to naštěstí nečetla, myslím, že je to horší než Brisingr, nebo se mýlím? Jestli ne tak mám hodně špatný vkus ale mě prostě Brisingr přijde narozdí od ostaních dílů docela fajn, ano elfové jsou tam... Bezvadní, což se mi nelíbí, nikdo není dokonalý ale oni ano, strašné... A vůbec, eragon je takový ten rádoby skromný tipický a krásný hrdina po kterém dvěčata šílí ale on chce ru jedinou, ale po tom co jsem viděla film ke knížce nemám špatný vztah, spíš takový vlažnější a do Brisingu jsem se (,ano, stydím se,) docela začetla...

Léto, ani nevíš jaks mi připoměl: Maminka mě utřela lopuchem a na tom lopuchu byla beruška... Auuuuu! :D

V zimě na lísce listy nerostou, utíráš se taky jehličnatými větvemi nebo radši stránkami knižního odpadu? :D

13 Lomeril Lomeril | Web | 31. března 2009 v 15:43 | Reagovat

Léto: Proč staletého? A když najdeš jenom mladší?

14 Léto Léto | E-mail | Web | 31. března 2009 v 19:59 | Reagovat

Ocelové pásy svalů v té knize opravdu zmíněny jsou, to si nedělám legraci, je to tam! :D Jestli to je horší než Brisingr, to netuším, protože jsem Brisingra nečetl - svůj úsudek (či spíše odsudek) jsem si na něj udělal z předcházejících dílů. Logická indukce: napíše-li autor dvě úděsně špatné knihy, pak lze důvodně předpokládat, že úděsně špatnost je zakořeněna přímo v tom pisateli jako takovém. A že další díly tedy nebudou lepší. Samozřejmě je možné, že se vylepšil. :)

Nicméně kdybych měl srovnat Stmívání s Eragonem, pak Stmívání vyhraje. Příběhově jsou podobně špatné, navývost trapné a neoriginální - ale Stephenie Meyer se alespoň jakž takž drží svého průměrného stylu. Paolini... škoda cokoliv říkat. :D Kdybych byl speleologem, zahlásil bych: "Přátelé, právě jsme narazili na dno!" :)

Auuuu? Myslím, že tu berušku to bolelo víc než tebe. :D Divím se, že jsi ji vůbec cítila. Zřejmě má citlivý... ehm... zadek. Inu, rodilá měšťanka. :D

V zimě se neutírám, v zimě spím. Jsem přece Léto, nebo ne? :)

Pokud najdu pouze mladé lísky, je na světě problém. Většinou se snažím najít nejbližší bidet nebo přirozený gejzír (pokud možno nikoliv horký). :)

15 Annet Annet | Web | 1. dubna 2009 v 9:40 | Reagovat

Podobný článek jsem taky napsala (kdysi). Podle mě je kniha nekvalitní, ale taky občas ulítnu na nějakém románku. Po hodinách složité četby si člověk rád přečte něco nad čím nemusí myslet.... :))))

16 Lomeril Lomeril | Web | 2. dubna 2009 v 15:43 | Reagovat

Je pravda, že na Eragonovi se mi nepodařilo najít nic, co by mě překvapilo nebo upoutalo (tedy kromě délky - pořád jsem nepochopila Paoliniho schopnost popsat stovky stránek skoro o ničem)

17 Léto Léto | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 13:37 | Reagovat

Annet: Mnjó, nejsi první, kdo to tady říká. Jako by snad neexistovala i kvalitní nenáročná četba. :)

Lomeril: Kde nic není, ani Lomeril nebere. :D Až budu mít zase někdy chuť na něčem si smlsnout, možná na Eragona napíšu recenzi. Lepší terč na sarkastické poznámky se snad ani sehnat nedá.

Ještě k těm lískám: právě jsem se dočetl, že jejich zevní aplikace působí blahodárně proti hemeroidům a ekzémům! To je dobré vědět. :)

18 Cut Wrists Cut Wrists | Web | 27. května 2009 v 16:51 | Reagovat

Mueh! Nikdy jsem nečetla takhle úžasnou recenzi! Mluvíš mi z duše! ale nepoužíváš nadávky a sprostá slova jako já! tohle bylo totiž vtipný! opravdu úžasný! já tu sérii celou přečetla a stydim se! je to tak příšerný, že jsem po prvním dílu doufala, že se mi to jen zdá, ale přišlo mi divný, nečíst další díly! přijde mi to hodně špatně napsaný! jako kdyby autorka byla puberťačka, co to vypráví kámoškám a ne dospělá ženská! navíc totálně zkazila představu světa o upírech! já upíry miluju! neříkám, že nemůžou být hodní, ale tohle je opravdu tak připitomělý, až se mi chce zvracet! ještě jednou chválím recenzi! opravdu skvělá! (a jo, je to nástroj psychického týrání! =D)

19 Cut Wrists Cut Wrists | Web | 27. května 2009 v 16:51 | Reagovat

P.S. máš nádhernej design!

20 Léto Léto | E-mail | Web | 2. června 2009 v 23:11 | Reagovat

Děkuji! Čekal jsem, že zde budu lynčován a vláčen bahnem, takže každá souhlasná reakce je pro mě malým překvapením. :) Také jsem se nyní pokusil napsat něco o upírech, takže se mi snad podaří představu světa napravit (tedy přinejmenším té malé částečce světa, která chodí na můj blog).

Design je vrcholným dílem mé dvorní kouzelnice Lykaony. Poté, co ho vyrobila, odešla zřejmě do designového důchodu, protože si řekla, že nic lepšího už její ruce nestvoří. :D

21 Cut Wrists Cut Wrists | Web | 7. června 2009 v 16:13 | Reagovat

není zač! mě tahle recenze jednoduše nadchla! =) a doufám, že představu světa se ti podaří aspoň trochu napravit! byla by to celkem úleva! ;D

22 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. června 2009 v 20:51 | Reagovat

Ta recenze je...DOKONALÁ:D Tímto jsou ti odpuštěny všechny špatné věci, co jsem si o tobě možná myslela:D Takhle popsat ten puberťácký blábol chce nejen odvahu (abys to vůbec přečetl) ale i dávku sebezapření, abys nechrlil jen samé nadávky. Kamarádka to také četla a když mi vyprávěla děj, nebyla schopná si vzpomenout na nic jiného než "medový hlas" a "sladké rty". Bylo nám z toho oběma nevolno ještě 14 dní:D A to já jsem to prosím nedokázala ani otevřít. Ale viděla jsem první půl hodinu filmu, po příchodu páně Cullena do školní jídelny jsem dostala záchvat smíchu a nebyla jsem schopná se dívat dál;)
Obdivuji tvou odvahu a trefně napsanou recenzi;)

23 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. června 2009 v 20:57 | Reagovat

Jo a jestli mohu doporučit - upíry a romantiku k tomu najdeš v knihách od Jenny Nowak (česká spisovatelka nenech se zmýlit jménem), kde zpracovává životní příběh Draculy a on opravdu miluje stále tu jedinou a ona se stále znovu rodí a on o ni stále znovu přichází.
Ale pozor, je to romantika, nicméně dovedně napsaná, z propracovanými postavami a prostě a jednoduše, Stmívání je proti tomu vážně jenom ta toaletní potřeba určená k vytírání análního otvoru;)

24 Léto Léto | E-mail | Web | 15. července 2009 v 19:59 | Reagovat

To přečtení nakonec nebylo tak těžké. Pokaždé, když jsem ve víře zakolísal, jsem si představil, jak budu psát tuhle recenzi a jak tu ohyzdnost strašlive strhám. A hned jsem měl chuť pustit se do další literární flagelace. :D "Medový hlas" a "sladké rty" jsou samozřejmě častým jevem, ovšem v četnosti výskytu i tak zaostávají za "vypracovaným svalstvem" a "pokřiveným úsměvem", ty jsou skutečně na každé stránce, ne-li v každém odstavci. :)

Tu doporučenou romantickou knihu si určitě přečtu. Původně jsem chtěl napsat, že mám nakoupeno čtivo na několik měsíců dopředu, ale než jsem se rozhoupal k odpovědi, podařilo se mi tu hromadu povážlivě ztenčit. Ženské autorky mě obvykle spíše zklamávají, tak třeba tahle bude jednou z výjimek. :)

25 onni onni | Web | 18. července 2009 v 15:08 | Reagovat

Tak ten tvuj test s 50x prectenim vety jsem zvladla.. v pulce jsem sice chytla neudrzitelny zachvat smichu, v nekterych momentech jsem uz ani moc nevedela co to ctu a rikam, ale mozna jsem odolna dost.. stejne sem si to chtela nekdy precist, uz ze zvedavosti.. preci jen, kazda odolnost ma sve hranice :D

jinak, moc dobre napsane, stejne jako u tveho komentu k NW u Lumen, jsem se paradne pobavila, napadite az dokonale :D

26 Marmota Marmota | Web | 31. srpna 2009 v 10:56 | Reagovat

Já jsem test okamžitě vzdala (pro pořádek jsem větu přečetla aspoň dvakrát), protože je mi dávno jasné, že na tuhle knížku nervy nemám... Takže jsem se nad recenzí dost pobavila, protože jenom potvrdila moje obavy. Knížka bez aspoň trochy jazykové nápaditosti je mrtvá knížka...

27 Katjes Katjes | E-mail | 20. března 2010 v 23:37 | Reagovat

No, musím říct, že chápu tvůj názor na knihu ,ale chtě nechtě se jí musím i zastat:D Jane Austen miluji, a tak i její knihy ,ale Stmívání mi nevadí (dobře možná bych měla pomlčet o tom, jak jsem ho na začátku tý twilightmánie nenáviděla...), četla jsem všechny čtyři díly a klidně si je přečtu znova:D:D:)

28 wholesale evening dresses wholesale evening dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 14:13 | Reagovat

Today, while I was at work, my cousin stole my apple ipad and tested to see if it can survive a thirty foot drop, just so she can be a youtube sensation. My iPad is now broken and she has 83 views. I know this is entirely off topic but I had to share it with someone!
http://www.elsedress.org

29 cocktail dresses 2013 cocktail dresses 2013 | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 16:20 | Reagovat

thanks for the informative and helpful post. You have good expertise on the topic and have presented it in a very professional way. Thanks for sharing! Smile
http://www.isdress.org

30 swiss replica tag heuer swiss replica tag heuer | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 7:10 | Reagovat

A. They wear snow caps.
http://www.watchescan.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama