Mluvící strom 11: Válečná porada

7. února 2009 v 21:35 | Léto |  Příběhy
Příběh pokračuje. Část jedenáctá.





V sídle sinterbreuského hraběte měly okna pouze ty nejpřepychovější komnaty, ty, které z výšky obhlížely město v kráteru. Zbytek paláce se zavrtával do hlubin černé skály, stroze a svědomitě, jako nějaké polozapomenuté červí tunely.

Pokoj, kde se ubytovaly Elysea a Adléta, byl jedním z těch velkých, zdobených a prosvětlených. Vládla mu těžká postel vytesaná z kamene a bílého dřeva, stíněná brčálovitě brokátovými nebesy; z obou stran ji mohly za chladných nocí hřát obkládaná kamna. To bylo nocležiště Její hraběcí Milosti. Naproti tomu Povídavka, jež byla ve společenském žebříčku přece jen o něco níže, se musela spokojit s menším lůžkem přistlaným do rohu, z druhé strany kamen.

"Můžeme si dovolit ztratit tady týden či dva, kdyby se boje vyvíjely obzvláště pozoruhodným způsobem," řekla hraběnka Adlétě toho večera, kdy dorazily. "Cesta odsud do Erfextu potrvá přibližně tři týdny, možná měsíc, potrápí-li nás sníh. Tam se rozloučíme a já potom zamířím severní cestou do Magdeinu. Tebe bude čekat Ducholoví."

Rusovlasá dívka v posledních dnech na účel své cesty málem zapomněla. Připadalo jí, že s bledovlasou šlechtičnou cestuje tak nějak od nepaměti. A pomyšlení na to, že se za nějaký čas budou muset rozžehnat, se jí pochopitelně příliš nezamlouvalo. "Můj bratr! Jsem zvědavá, co pro mě má a proč vlastně nemohl přijet do Šeřince osobně. I táta by ho určitě rád viděl, ačkoliv… možná by to trochu skřípalo."

"Tak už to bývá, když se vrací marnotratný syn. Nakonec by si stejně padli kolem krku, nenech se mýlit. Nicméně Ulrich - jmenuje se tak, že? - v dopise žádal pouze a jen o tvou přítomnost. Věru zvláštní, to musím uznat i já, pro kterou je neobvyklost denním chlebem."

"Či spíše denním syrovým masem," opravila ji Adléta. "Chléb přece nejíš."

Hraběnka ji za ta slova odměnila jedním ze svých vzácných úsměvů. A rozhodně nepůsobil krutě a mnohoznačně, jak tomu bylo u paní Elysey zvykem; naopak, tento byl plný vřelosti, plný nevyslovených příslibů. "Nu, Adlétko, ať už je za tím cokoliv, bezdůvodně ti určitě nepsal. Tím si buď jistá." Seděla už v posteli, opřená o polštáře, a trojice koček jí tiše vrněla nohou.

Také zrzka byla natažená na své přistýlce, s jednou rukou pod bradou a tou druhou nataženou k vyhřátým kamnům. Teplo, to ona ráda, ovšem paní von Strudelheim měla ještě radši. Vážila si jí a obdivovala ji, přestože by to nahlas jen tak nepřiznala; zejména ne před Violou. "Jsem si jistá," řekla, "ale co potom, až Ulrich zmizí zase v dáli? Obávám se, že to tak dopadne. A nedokážu si představit, že bych se měla jen tak vrátit do Šeřince, sama, a drát tam peří na zápraží. Já…"

"Ano?"

"Zkrátka, ráda bych tě doprovázela i nadále. Dokázala bych být i užitečná, kdybych chtěla! Mohla bych pro tebe třeba prát nebo vařit… tedy, ne přímo pro tebe, vím, že si ve vařeném moc nelibuješ." Adléta si založila ruce za zátylek a zahleděla se do červotočem prožraného tla. Něčím jí to prastaré dřevo připomínalo domov. "Určitě ale budeš cestovat s doprovodem, ať už z Magdeinu zamíříš kamkoli. Prosím, vezmi mě s sebou. A kdyby to šlo, tak i Ulricha, on-"

Krvavě červené rty se sevřely do karmínové šňůrky. "Takže teď mluvíš i jménem svého bratra?"

"Ale ne, ne, tak jsem to nemyslela!" bránila se slečna. "On má spoustu vlastních záležitostí k vyřízení, o tom nepochybuji. Vždycky byl hrozně činorodý, víš? Ale třeba by se mu líbilo cestovat v hraběcím doprovodu. Určitě by sis ho taky oblíbila."

"Tím si nejsem tak jistá," zapochybovala šlechtična, "víš přece, že jsem náročná. Kdybych přibírala do své družiny každého tuláka, brzy bych působila spíše jako královna Podzimničního průvodu než jako hraběnka. Vím, že máš na svého bratra hezké vzpomínky, ale pověz mi, co vlastně umí? Je to zdatný válečník? Řemeslník? Lovec? Stopař? Jak by mi mohl posloužit?"

"Já… já nevím." Rusovláska se zatvářila zklamaně "Vždycky mu to rychle myslelo a uměl vypravovat nádherné příběhy. Jenže jsem ho neviděla už celá léta. Kdoví, jak se za tu dobu změnil a co všechno se naučil."

"Tak se tím teď netrap," navrhla jí paní Elysea, "nemá cenu se zaobírat budoucností, když nám přítomnost buší na vrata. Běž spát, sladká dívenko. Potřebuješ přece sílu! Čekají nás neklidné dny: a ani já sama ještě nemám tušení, kam to všechno povede. Cítím v téhle válce nějakou nečistou hru, nějakou zlotřilost. Jenže pořád nevím, kde přesně ji hledat. Ale já už si poradím, uvidíš. Já si poradím, tak jako vždycky…" Naklonila se z lůžka a zfoukla svíčník.

Komnatu zaplavila noční temnota.

"Trochu se bojím," zašeptala dívka a přitáhla si peřím naducanou pokrývku až ke krku. "Mám strach z války a nenávisti, ze ztráty, z bolesti. Ale zároveň ti věřím. Věřím, že nedopustíš, aby se stalo něco špatného. Že ne?"

Šlechtična se znovu usmála, třebaže tentokrát bylo možné její tvář pouze tušit. Rudé oči zablýskaly v temnotě, jak se v nich odrazila slabá záře města zvenčí. "Něco ošklivého se možná stane," připustila Elysea. "Ale ne nám."

Tu noc netrápily Adlétu žádné noční můry.



* * *



Celý příští den strávila průzkumem hraběcího sídla. Procházela se chodbami a z úzkých, vysokých oken vyhlížela na pocukrovanou Kosteň. Úrodná pole živená sopečným popelem spala pod bílou pokrývkou a z komínů stovek domů stoupal k obloze kouř.

Po procházce v ulicích nicméně Adléta nezatoužila. Palác byl totiž městem sám pro sebe, sice menším, avšak nikterak méně pozoruhodným.

V lovecké síni byly vystaveny kožešiny, paroží a také kostry prapodivných zvířat, o kterých dívka nikdy neslyšela. Violetta by možná věděla, co je to za tvory, ale ta zrovna nebyla po ruce, a tak nezbývalo, než jen tiše obdivovat křivky jejich páteří a dočerna zbarvené zuby v jejich masivních tlamách.

Hradní míčovna žila pohybem, výkřiky a vzdechy. Dva tucty rytířů, včetně Grama a Rolanda, se prostřednictvím vrhacích her cvičili v obratnosti. Kožené balony se s pleskáním odrážely od obnažených svalnatých hrudníků, duněly ozvěnou o zdi a ne nepodobny přerostlým mouchám končily v ochranných sítích. Povídavka se odtamtud raději rychle klidila, aby ránu míčem neschytala i ona.

Kroutící se tunely ji postupně zavedly do knihovny, obrazárny, tanečního sálu, kovárny a několika skladišť. Objevila i několik schodišť, které vedly do temnoty hlubokých sklepení; sestoupit se ovšem neodvážila.

A dobře udělala! Kolemjdoucí služebná děvečka jí pak vysvětlila, že by touto cestou rozhodně nedošla na nějaké krásné místo. Jedny schody podle ní vedly do starých, nepoužívaných chodeb plných pavouků, ty druhé potom k hladomorně a kobkám, zatímco třetí schodiště bylo zkratkou k mučírně, k domu otvíračů těl a na staré pohřebiště.

Kdepak, hřbitov už dívka podruhé navštívit nechtěla. Jeden pohled na mluvící strom jí zcela stačil! Ze všech sil se snažit potlačit znepokojivou myšlenku, že život v Kostni může mít i odvrácenou tvář.

V čajovém salonku se odpoledne seznámila s hraběnkou Ostružanou, jež byla chotí Joštovou a dámou sice milou, avšak churavou, vyzáblou a poměrně netečnou. To její dcery, desetiletá dvojčata Amanda a Miranda, byly pravým opakem: neustále kolem pobíhaly, štěbetaly, chichotaly se a dělaly i jiné činnosti, odpovídající jejich deseti létům. Adlétu napadlo, že podobně musela působit i ona s Violou, když ještě byly o pár roků mladší a o několik snů bohatší.

To nejzajímavější ovšem přišlo až navečer: paní Elysea dívku požádala, aby ji doprovodila na poradu. "Dostaneš do ruky demižón a budeš nám nalévat," vysvětlila, "dbej na to, aby ničí číše nezůstala prázdná. Kdybys nicméně měla k našim úradkům co říci, nikterak se neboj. Hrabě Jošt se možná tváří nevlídně, jenže narozdíl od jiných je ochoten vyslechnout každou poznámku."

Společně odešly do malé hodovní síně, kde se postupně shromáždil celý výkvět obránců Kostně.

Pán von Sinterbreu seděl v čele stolu, s erbovními štíty nad hlavou.

Po jeho pravé ruce se uhnízdila hraběnka von Strudelheim. Nalevo zabral místo Elias Gleid nazývaný Hranol, kosteňský paladýn. Byl to vysoký, hřmotný muž s mohutným knírem. Příroda ho obdařila vysokými lícními kostmi, výraznými rysy a hranatou bradou; to všechno působilo dojmem nepopiratelné vznešenosti. Pod huňatým obočím mu přeskakovaly laskavé jiskry.

Dále byl přítomen Roland von Chantein, hochergeistský rytíř Balzán, taktéž Ambrož Jantárek a Žibřid Hugobald Hund ze Zimního řádu, baron von Luno a další půltucet svobodných pánů a rytířů, které Adléta ani neznala.

"Sešli jsme se tu, abychom se poradili, jak překročit Najádu a dobýt Kosteň," prohlásil pochmurně se tvářící Jošt poté, co všechny náležitě přivítal. "Ano, slyšíte dobře. Nekruťte hlavami, nezbláznil jsem se. Jak asi víte, v současné době můžeme jen vyčkávat, dokud k nám nedorazí slíbené posily od jihu z Lužniny a od severu z Erfextu. To páchnoucí rádoby-uchvatitelské lejno o tom, řekl bych, dobře ví. Proto se bude snažit udeřit rychle a udeřit tvrdě. A my se musíme vžít do jeho kůže a vymyslet, cože to na nás peče. Mluvte."

Slovo si vzal svobodný pán z Lůna. "Oliverovy voje táboří před Věnobrodem, zatímco ozbrojenci Lva von Bleien obléhají Runový most. Pokusili se nás překvapit, ale to jim nevyšlo. A další přímý útok by jim přivodil strašlivé ztráty." Rozpačitě si prohrábnul drátovité černé vlasy. "Myslím si však, že jim nakonec nic jiného nezbude. Na to, aby řeku přeplavili, nemají do člunů. Naši muži navíc hlídkují po celé délce toku, takže by případný pokus snadno odrazili. Čekat, dokud řeka nezamrzne, to je z Oliverova pohledu nesmysl. Já bych na jeho místě vší silou zaútočil."

"Najáda je velká, a přesto dravá řeka," vysvětlil další z baronů, "sídlím koneckonců na jejím břehu, takže ji dobře znám. A pokud si vzpomínám, za mé vlády se nikdy nestalo, že by zamrzla před svátkem Slunotoče. Do té doby bude naše vojsko trojnásobné - a dost možná se rozhýbe i Jeho Veličenstvo. Ne, Oliver a Lev prostě nemohou čekat. Zaútočí."

"Otázkou je, zdali na Věnobrod, nebo na Runový most."

"Já radím Jeho Milosti, aby prozatím věnoval oběma přechodům stejnou pozornost," sykla s elegantní lenivostí hraběnka Elysea. "Alespoň do té doby, než se vrátí můj rytíř Archán z průzkumné výpravy. Je to zkušený a vychytralý zvěd, takže by mohl mnohé plány vyzvědět. Jiný z mých mužů, Zabrož Lokenbard, odcestoval na audienci přímo do Loktušína. Nemám od něj zatím žádné zprávy, ale i on je určitým želízkem v ohni. Tahle válečná hra bude spočívat hlavně v tom, kdo dokáže na svého nepřítele víc zjistit. Věřte mi."

"Tuhletetu hru rozhodne spíš to, kdo dokáže o své pravdě přesvědčit krále," nesouhlasila svobodná paní Artessa. "Můj synovec vyrazil do Magdeinu směrem přes Hochergeist, aby ho nepřátelské síly nemohly zajmout, tak jako nebohého Ignáce. Bude před trůnem hovořit o krutých bojích na Najádě, o stovkách rytířů a zbrojnošů. Podobných zpráv si Jeho Veličenstvo již nebude moci nevšímat, ať už mu vévoda von Bleien naplil do uší jakékoliv jedy. Věřím, že přijede a ochrání svého věrného vazala."

Hrabě von Sinterbreu vzplanul smíchy. "Věrného vazala, říkáš? K něčemu podobnému mám daleko. Tadyhle Hranol, můj dobrý a věrný paladýnský přítel, se mě před nějakou dobou ptal, zda bych byl pro krále ochoten krvácet. Odpověděl jsem mu, že bych dovedl krvácet pro leccos: pro spravedlnost, pro hrabství i pro svůj rod." Jošt udeřil hranou dlaně do stolu. "Ano, proti Oliverovi jsem ochoten bojovat, protože tady jde o můj domov, mé kopce, mé útulné vesničky, mé poddané! Ale co mě váže ke králi Serefeinovi, kterého jsem viděl dvakrát v životě? Sedí si hezky v teple v Magdeinu a zdejší studené vrchy ho nezajímají. Kdyby byl co k čemu, už dávno by Oliverovi a Lvovi ty jejich troufalosti zatrhnul."

Když paladýn Elias zaslechl tato tvrzení, neklidně se ošil. "Tvá hraběcí Milosti, takto bys o svém lenním pánovi hovořit neměl. Je to dobrý člověk! A má mnoho mečů." Vystrčil bradu a ústa se mu stáhla do vážného výrazu. "Jsme mu povinováni věrností jakožto právoplatnému vladaři."

"Nu dobrá, dobrá, trochu jsem přeháněl. Nemám prostě krále rád," rozhodil rukama pán von Sinterbreu, načež vyprázdnil svou číši.

Adléta mu ji ihned znovu naplnila sladkým zlatavým mokem a pospíšila si do kuchyňského výklenku, aby doplnila stav svého demižónu. Přestože jí při obsluze vypomáhaly ještě dvě další děvečky, rozhodně to nebyla nikterak snadná práce.

Když se vrátila ke stolu, snažilo se několik rytířů hovořit zároveň a Jošt von Sinterbreu je musel svou autoritou umravňovat.

"Začínáme se točit v kruhu," řekla ke shromážděným hraběnka Elysea. "My vznešení a urození přemýšlíme podobně. Zkusme se zeptat též na názor mé služebné. Kdoví, třeba do naší rozpravy vnese čerstvý vánek." Obrátila se k Adlétě. "Co by dělala na místě našeho nepřítele ty? Máš nějaký nápad?"

"Nemám… vlastně ano, mám," zamumlala zrzka a upravila si klobouk. Cítila se trochu nesvá, že byla oslovena, ale svou nejistotu rychle zažehnala. "Pokud Oliver nemůže na náš břeh přemístit své vojáky, mohl by se snad pokusit využít ty, co tady už jsou. Stačilo by mu podplatit nebo zkrátka přesvědčit jednoho ze zdejších svobodných pánů. Kdyby pak při útoku třeba na Věnobrod jeho rytíři zradili, asi bychom Najádu neudrželi."

Hrabě Jošt von Sinterbreu se zachmuřil a promnul si bradku v barvě zašlého železa. "Jo, jedna blecha v kožichu je lepší než hrst blech v krabičce, jak se říká. Ale nemyslím si, že by se baron pokusil o stejný trik podruhé. Musím to vědět! Ještě jako rytíř ve službách hraběte Breue jsem několikrát Loktušín navštívil, a dokonce jsem Olivera učil šermířským finesám. Bylo to ještě mlaďoučké ucho, ale už tehdy měl ve zvyku raději vymýšlet nové způsoby, než aby se zdokonaloval v tom, co mu nešlo. Já byl trpělivější, a tak mě nazýval starým paličákem. Ha, chudák, to ještě netušil, že mi jednoho dne bude přísahat jako svému leníkovi. Ha!" Přes vážnost situace se Horský lišák opět dlouze a hlasitě rozesmál. "Jak říkám, podruhé do stejné Najády nevstoupí. Obzvlášť ne po tom, co napoprvé tak pohořel."

"Přesto," zamyslela se paní Elysea, "jsi si jistý věrností všech svých vazalů?"

"Strčil bych za ty pancharty ruku do plamenů," zabručel Jošt v odpověď. "Jo, dá se říct, že jim věřím. Armelín Černobijce už svou oddanost prokázal. Vilmord von Luno, Otokar von Chladwitz a Artessa přezdívaná Bílá ostružina jsou tu dnes s námi. Pány ze Stráče a z Krvepršně znám ještě ze svých rytířských let, leccos jsme spolu prožili. Usedlý rytíř Švestka je opravdový muž, na jeho slovo se dá spolehnout. A ti ostatní nestojí za řeč."

Poté se přihlásila o slovo svobodná paní Artessa.

A po ní rytíř Roland se svým naolejovaným knírkem.

Pak paladýn Žibřid, po něm hraběnka von Strudelheim, bledý válečník Balzán se studenýma očima, a také hrabě Jošt a zase hraběnka.

Mluvili a mluvili; podzemní síní zněly návrhy, nápady a válečné plány.

Adléta již ani nevnímala, o čem je vlastně řeč. Nohy ji bolely od neustálého postávání a popocházení. Klobouk jí padal do očí a ona se musela přemáhat, aby nezačala na celé kolo zívat.

Konečně se panská sešlost rozhodla, že již bylo vyměněno dosti myšlenek a vypito dosti vína. Jošt von Sinterbreu poněkud nevrle poděkoval svým baronům a rytířům za účast na válečné radě.

"Posílíme přechody přes Najádu tolika muži, kolik jen můžem postrádat," shrnul výsledek rokování. "Část jízdy ponecháme jako zálohu na hradě Ostrohu. Odtamtud je to k brodu i k mostu přibližně stejně daleko, takže se rytíři budou moci na jedno z ohrožených míst rychle přesunout, až… jestli se vrátí ten hraběnčin slavný špeh. Naše vojáky teď bude čekat spousta nepříjemného vyčkávání, ale oni to zvládnou. To je všechno. Běžte."

Pak ještě prohodil několik tichých slov s paní von Strudelheim a pohotovým vojenským krokem odpochodoval, aby nové plány tlumočil také poslům a kosteňské posádce.

Elysea, stále ještě plná života a vzrušení, odvedla unavenou, klopýtající rudovlásku do jejich komnaty. Tam ji přesvědčila, ať se převlékne a ulehne.

Sama se jala se krmit své žalostně mňoukající kočky.

Adlétě, která se pomalu propadala do spánku, připadaly ty zvuky podivně zlověstné: jako sténání raněných, jako kvílení umírajících, jako zpěv přízraku války. Představovala si vojsko barona Olivera, jak překračuje řeku, jak postupuje ke Kostni a rozsévá přitom smrt.

Chtěla poprosit Elyseu, aby ji uklidnila, tak jako minulého večera. Ale cítila se natolik vyčerpaná, že nedokázala z hrdla vydat ani hlásek. Kolem ní pochodovali maličtí ozbrojenci a ona se propadala hlouběji a hlouběji do sametové temnoty.



* * *



Té noci přestalo sněžit. Z potrhaných mraků se vykutálel perleťový měsíční talíř a zalil zasněženou Kosteň svým mrtvolným světlem.

Ráno přišly mrazy.
 


Komentáře

1 heavy_head heavy_head | Web | 15. února 2009 v 17:41 | Reagovat

Líbí se mi ty zvratové pointy na koncích kapitol. To je dobrá finta. ;-)

2 Léto Léto | E-mail | Web | 18. února 2009 v 19:37 | Reagovat

Ano, ano, to je trik, který jsem si vypůjčil od na slovo vzatého mistra spisovatelského  řemesla. V podstatě se dá říci, že první věta rozhodne o tom, zda bude čtenář číst dál... a poslední věta o tom, jaký z toho všeho bude mít dojem. :)

3 wedding dresses wedding dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 14:30 | Reagovat

is probably the most outstanding form of we've ever seen.
http://www.elsedress.org

4 cheap beach dresses cheap beach dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 14:49 | Reagovat

Honestly I think its awesome that you still have days you dont feel like you fit in! Were all in this together, however new or old we are. Great reminder Darren and boy have you come a long way!
http://www.elsedress.org

5 formal beach dresses formal beach dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 15:27 | Reagovat

I'm impressed!After reading your post I can tell you are chuffed about your writing. If only I had your writing ability. I look forward to more updates and will be returning. Cheers!
http://www.isdress.org

6 cheap proms dresses cheap proms dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 15:30 | Reagovat

Ive learned so much online within the past four years. the majority of my information I attribute to reading nice blogs like yours. Thank you
http://www.isdress.org

7 replica tag heuer paypal replica tag heuer paypal | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 7:57 | Reagovat

Q. What did the stamp say to the envelope for fun?
http://www.watchescan.org/Tag-Heuer.html

8 replica  watches for men replica watches for men | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 8:56 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.watchescan.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama