Mluvící strom 5: Vévoda a Šelma

16. října 2008 v 22:49 | Léto |  Příběhy
Příběh pokračuje. Část pátá.





Kopřivec, nazývaný také Větrný hrad, stál v nejvyšším místě Větrného průsmyku. V letních měsících to bývalo šťastné místo. Od května do září přetékaly okolní svahy žlutými luněnkami a hebce modrými pomněnkami, příjemný vánek rozháněl horký stojatý vzduch a po zelených loukách se procházely spokojené krávy a ovce.

S příchodem podzimu ale odehnali pastýři svá stáda do údolí a podhradí osiřelo. V hradě samotném pak zůstával pouze jeho pán, služebnictvo a nevelká vojenská posádka. A bývaly to zlé a pochmurné časy, neboť v zimě skučely divoké severní větry často celé dny: opíraly se do širokých zdí, lomcovaly okenicemi a přinášely s sebou husté sněhové vánice. Nicméně když na místo dorazila hraběnka Elysea a její družina, ještě nesněžilo. Přestože byla již půlka listopadu, bíle svítily zatím jen svahy okolních velehor.

Kopřivcem vládl svobodný pán Otto Hilgard, jenž podléhal jak hraběnce von Strudelheim, tak i hraběti von Sinterbreu. Jeho hrad ležel právě na hranici mezi těmito dvěma lény. Říkalo se dokonce, že baronské křeslo je v hlavní síni postaveno právě tak, aby každá jeho polovina ležela na jiném území.

Tak to Adlétě přinejmenším vysvětlila před příjezdem Viola a rusovláska neměla žádný důvod své přítelkyni v těchto ohledech nevěřit. Ale aby byla upřímná ani ji to nějak zvlášť nezajímalo. Kdepak erby, kdepak tituly, kdepak léna. Slečna Adléta oceňovala jiné věci. Kupříkladu výhled z komnat v druhé nejvyšší věži, kde byli hosté ubytováni.

Z oken směřujících na západ bylo možné spatřit, jak se do nebes zabodávají hory Klenby. Jejich skalnaté vrcholy byly tak ostré, že se na nich neudržela ani zeleň, ani sníh. Tyčily se ostře jako jehly vytesané z šedivého či bílého kamene; na některých místech jimi probíhaly zvláštní načervenalé žilky.

Na východní straně leželo druhé horstvo, mohutný a majestátní masiv Štítonošů. Ty byly také skalnaté, avšak o poznání tmavší, na některých místech téměř černé. Na jejich špičkách, jež tu a tam vyhlédly z houštiny točících se mračen, se držely těžké sněhové čepice.

Okna obrácená k jihu odhalovala hrabství Strudelheim, jeho dosud ještě zelená údolí a temné jehličnaté lesy. Rozhodně to nebylo nejúrodnější území v Dolnohorském království, ani nejbohatší, ani nejlidnatější. Mělo však své ponuré a nenahradilné kouzlo: teprve nyní, když se na svou domovinu dívala takto z výšky, začínalo Adlétě docházet, že ji opouští.

Hrabství Sinterbreu, do něhož se spolu s Violou a Elyseou vydávaly, leželo na severu. Už od pohledu bylo mnohem více zvrásněné nežli Strudelheim. Z mlhy tam vystupovaly ostré hůrky a pahorky, kopce i osamělé hory, to vše porostlé záplavami fialového vřesu. Během slavnostní večeře, kterou nechal baron Otto vystrojit na počest své lenní paní, se Adléta zeptala své přítelkyně, zdali je celý Sinterbreu takto hornatý a pochmurný. "Ne tak docela," odpověděla jí slečna Violetta, když spolkla sousto kapouního křídla máčeného v medu, "vysočina, kterou odsud vidíme, sice zabírá většinu hrabství, avšak patří k němu také rozsáhlá zalesněná údolí kolem řeky Najády. A to je věru šťastné, protože hutě jsou neustále hladové. Kromě dobrého železa, jímž je ostatně Sinterbreu proslulý, se v hrabství těží také…" A mluvila a mluvila a mluvila, zatímco Adléta přikyvovala a pouštěla všechna ta zbytečná slova jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven.

To se vše však odehrálo už před nějakou tou chvílí. Mezi čtvrtým chodem, jenž byl tvořen červenými raky opékanými v krunýřích, a chodem pátým, který měl sestávat z různých druhů nakládané zeleniny, se dívkám podařilo od slavností tabule vyklouznout. Ne, že by se jim snad nelíbilo, že je pro změnu někdo obsluhuje, jelikož při cestování kočárem musely leckdy jídlo připravovat a rozdávat ony samy. Byly však zvyklé spíše na střídmější stravu a na přebohatých hostinách se příliš činit nedokázaly. Do apetitu hutí měly rozhodně daleko.

Z hradní jídelny se poté odebraly do věže, kde se v podkroví nacházely jejich poměrně skrovné komnaty. Jedna i druhá obsahovaly pouze záclonami kryté lůžko a jedno čalouněné křeslo se stolkem, avšak na přespání to více než postačovalo. Hraběnka byla pochopitelně ubytována v mnohem větším přepychu o patro níže.

Protože se dívkám ještě nechtělo spát, usadily se potmě na měkkém koberci v Adlétině pokoji, zády k dřevěnému obložení, za kterým proudil horký vzduch. Přímo před jejich očima, hned za okenním sklem, se prostírala širá kopcovitá krajina, ozdobená několika světýlky vzdálených vesniček a strážních věží.

"Víš, že z hrabství Sinterbreu pochází současný královský rod?" nadhodila Violetta.

Rusovláska překvapeně zvedla obočí. "To jsem netušila! Vážně? A netaháš mě za lýtko, Violko? Já jsem si vždycky myslela, že se Jeho Výsost narodila v Magdeinu."

"To ano," potvrdila Konvalinka, "ale poslouchej pořádně, co říkám. Mluvila jsem o královském rodu, ne o panovníkovi samotném. Sereifenové nastoupili na trůn před pouhými pěti stoletími, před nimi vládli jiní. Znáš přeci pověst o Černém vévodovi, nebo ne?"

Adléta přikývla. Ten příběh patřil v dětství k jejím nejoblíbenějším a za dlouhých zimních večerů vždycky prosila Ulricha, aby jej znovu a znovu vyprávěl. Její bratr byl v líčení zašlých časů hotovým mistrem, nebo tak jí to tak aspoň tehdy připadalo.

Díky tomu si teď snadno a rychle vybavila, oč v té legendě vlastně šlo. "Toho času vládla v království paní Bealinda," řekla, "nazývaná také Krutá královna nebo Magdeinská šelma."

Viola pozvedla ukazováček. "Ano. Abychom byli přesní, nastoupila na trůn ve dvě stě osmdesátém sedmém roce od založení Dolnohorského království, čili právě před čtyřmi sty osmdesáti lety."

"Konvalinka pro tebe není ta správná přezdívka. Měli bychom ti říkat spíš Malá počtářka," zamumlala zrzavá slečna. Při hovoru si bezděky pohrávala s voněnkou. Ta jí teď spočívala na krku ve dne i v noci, jako by se dívka nedokázala se svým aromatickým šperkem ani na chviličku rozloučit.

"Přesné datování, to je něco, co odlišuje historické spisy od pohádek, milá Adléto. Ale častokrát se z nich dozvíš i zajímavější věci. Například to, že královna Bealinda byla žena k uzoufání líbezná, tak sličná, že i mocní rytíři v její přítomnosti omdlévali."

"To zní skoro jako naše hraběnka!"

Obě slečny se zahihňaly.

"Jen jedna dívka na celém světě byla pohlednější," pokračovala Violetta, "a sice vévodkyně Anděla, choť Richarda von Bleien, proslulého Černého vévody. Královna dělala, co jen mohla, aby ji v kráse překonala. Uvrhla na lid tyranské daně, aby získala prostředky na vzácnou cizokrajnou kosmetiku. Obviňovala bohaté šlechtice ze spiknutí proti koruně a nechávala je popravit a jejich majetek zabavit. Dokonce prý přiváděla na královský zámek zástupy panen a koupala se v jejich krvi. Avšak svého cíle nedosáhla, dokud se neodvážila k tomu nejhrůznějšímu činu ze všech. Během slavností letního slunovratu nechala paní Andělu unést a potají uvěznit v paláci. Potom tu nebohou dámu vlastní rukou zavraždila a snědla její srdce a játra. Tak konečně získala mladistvý půvab a sílu."

"A vy mě s ní srovnáváte?" zavanul od dveří chladný hlas.

Adléta a Viola, rozechvělé strašidelným vyprávěním, leknutím vyskočily na nohy. Rudovláska přitom převrhla kameninový džbán s višňovou vodou, ze kterého při povídání popíjela.

"Tvoje hraběcí Milosti!" vydechla Konvalinka, "vyděsila jsi nás. Ale s Magdeinskou šelmou bychom tě nikdy nesrovnávaly, to ne…"

Elysein stín se tyčil ve dveřích, temný a zlověstný. V levé ruce držela šlechtična trojramenný svíčník. Plamínky na knotech neklidně tančily a vrhaly zespoda stíny na její tvář. Čelo a lícní kosti měla proto skryté ve stínech; světlo dopadalo na její bílé tváře, na stažené krvavé rty a na bledé váčky pod očima. Ty bývaly obvykle rudé, v temnotě však jejich panenky vypadaly téměř černě.

"Zapomínáte na ostrost mých smyslů, děvčátka," řekla paní von Strudelheim, "zapomínáte, že vidím a slyším víc než vy. A někdy i víc, než bych si přála. Ale vězte, že mi to srovnání s královnou Bealindou vůbec nevadí." Odložila svíčník na stolek a posadila se do křesla naproti. Viola a Adléta, nyní už klidné, se opět uvelebily na své místo u vyhřáté stěny.

"Bealinda Elfrein, neboli Krutá královna, jak ji nazýváte, byla ve skutečnosti jedním z nejlepších vládců, jaké naše země poznala," navázala hraběnka na svá předchozí slova. "Panovala dvacet let, od svých patnácti do pětatřiceti. A kolik toho za tu dobu dokázala! Od základů přebudovala soustavu soudů, sjednotila ražení mincí a ztrojnásobila příjmy z královských regálů. Zajisté, to šílenství, jež ji postihlo na konci vlády, bylo velmi nešťastnou událostí. Paní Elenna uvažovala, zda nebylo způsobeno všemi těmi kouzelnými a alchymistickými přípravky, kterými se královna pokoušela léčit svou neplodnost."

Elysea von Strudelheim mluvila sice potichu, avšak její sebejistota dodávala všem jejím slovům váhu. Dívkám připadalo, jako by právě hovořily s někým, kdo před pěti staletími skutečně žil. I vítr kvílející noční tmou na okamžik utichl, skoro jako by se zájmem naslouchal.

"A proč svou zlobu obrátila právě proti vévodkyni Anděle?" zeptala se Adléta, "Viola tvrdí, že to bylo kvůli její kráse. Ale můj bratr to vyprávěl trochu jinak, podle něj chtěla královna vstoupit s Černým vévodou do manželského svazku. Což bylo samozřejmě nemožné, dokud Anděla von Bleien žila. A tak ji zavraždila."

"Všechno je možné. Co se stalo doopravdy, to už se asi nedozvíme." Hraběnka povstala a přešla k oknu. "Ne, že by na tom snad záleželo. Andělinu smrt si dnes připomínáme pouze proto, že rozdmýchala vzpouru Černého vévody. Když se dozvěděl o smrti své milované choti, sebral rytířstvo a vytáhl proti královninu letohrádku na sever od Magdeinu."

Viola potřásla hlavou, dychtivá znovu prokázat znalost historie. "Ano, ano, vzpomínám si na to tažení! Totiž, samozřejmě, že ne osobně. Četla jsem o něm v jednom pojednání o umění válečném od profesora Breisenreicha. Aby nevzbudil nežádoucí pozornost, rozdělil Richard von Bleien své vojsko na mnoho malých družin. Ty se pak po tajných stezkách odebraly až k Viselcovu vrchu, kde letohrádek ležel, a teprve tam se znovu spojily. Překvapení bylo dokonalé: vévodovy síly beze ztrát obsadily jak samotný zámek, tak i strážní věže, jež chránily nejbližší přístupové cesty od Magdeinu."

"Já o tom dokonce znám písničku," přidala se rusovláska, "jmenuje se Stíny v ostružiní. Bleienští rytíři byli velmi stateční."

" To zajisté byli. Avšak ani statečnost, ani mazanost ti nezaručí vítězství, když selže štěstěna. A právě k tomu v tomto případě došlo, milá Adlétko. Tvá píseň by se dost možná zpívala na veselejší nápěv, kdyby se tenkrát Černému vévodovi podařilo královnu na Viselcově vrchu zastihnout."

Slečna Violetta se zamračila. "A proč tam vlastně nebyla? O tom se nikde nepíše!"

"Obávám se, že tady máme další z těch věčných záhad minulosti," řekla hraběnka von Strudelheim. Se založenýma rukama stála u okna a hleděla do husté, lepkavé temnoty, jako by právě v ní hledala odpověď na dívčinu otázku. Nebe však zůstávalo zatažené a bezhvězdné. "Zradil vévodu některý z rytířů? Tušila paní Bealinda, že se něco chystá? Anebo se rozhodla na svůj letohrádek neodcestovat z pouhého rozmaru?" Šlechtična pokrčila svými štíhlými rameny. "To zkrátka nevíme. A těžko se to někdy dozvíme. Leda snad na konci všech časů, až duchové povstanou ze studené hlíny, aby vypověděli své příběhy."

"Teď ale prosím vypravuj ty," ozvala se Adléta.

Paní Elysea se k dívkám otočila. "O bojích, které následovaly, mluvím nerada. Byla to nešťastná doba, hořká doba. Královnině vojsku se rychle podařilo Richarda a jeho rytíře na letohrádku obklíčit. Není divu. I přesto, že se skoro polovina šlechticů odmítla k válce připojit, měla Magdeinská šelma dvacetinásobnou přesilu. Vévodovi hrdinní válečníci jeden po druhém umírali, až jich nakonec držela zámeček na Viselcově vrchu jen hrstka."

"A tak se Richard von Bleien odhodlal k nejzoufalejšímu činu."

"Takto se to přinejmenším říká," opravila hraběnka Konvalinku, "někteří to však považují za ničím nepodloženou pověst. I já sama musím uznat, že se tomu jen těžko věří. V hodině nejtemnější nouze prý sestoupil Černý vévoda do sklepení pod letohrádkem. Tam se nacházela soukromá knihovna královny Bealindy plná zlořečených spisů a démonických grimoárů; Krutá královna se na sklonku své vlády podobnými věcmi s oblibou obklopovala. Hnán nenávistí a touhou pomstít svou manželku, vykonal statečný Richard ten nejstrašlivější a nejobávanější obřad ze všech. Přivolal démona a dovolil mu, aby vstoupil do jeho těla a zmocnil se jeho duše. Tím údajně získal nezměrnou pekelnou moc. V hodině před úsvitem pak vyrazil ze zámku a-"

Viola vyděšeně vypískla.

Adléta, která svou společnici vystrašila nenadálým chňapnutím po ruce, se rozpustile rozesmála. Drobná dívka si zrzku změřila trochu nazlobeným pohledem. "Tohle už nikdy nedělej! Polekala jsi mě."

"Já vím. Promiň. Ale když jsem viděla, jak se do toho příběhu vžíváš, nemohla jsem si pomoct. Můj bratr mě kdysi taky takhle lekával, když mi vyprávěl o Magdeinské šelmě a Černém vévodovi."

"Museli jste být šťastná rodina," poznamenala hraběnka, jež se znovu posadila do křesla. Ze džbánku na stole si nalila do číše trochu rudé višňové vody a svlažila jí své stejně zbarvené rty.

"Ano. Poté, co se vydal na cesty, jsem několik nocí proplakala. A pak jsem na něj byla naštvaná a v duchu jsem si stokrát slibovala, že nebudu jako on a že nikdy neopustím Strudelheim." Adléta se pousmála. "Vida, jak krátce mi to předsevzetí vydrželo. Ale to není podstatné. Povídej radši ještě o Černém vévodovi, Ely! Teď přichází má oblíbená část příběhu. Jak vyrazil Richard von Bleien ze zámku, jen se svým věrným mečem v ruce, a pod pláštěm tmy se přes stráže probil až do srdce královského tábora. Jak pronásledoval krutou Bealindu, která se nejprve proměnila ve vlka, pak v netopýra a nakonec v hada. A jak ji přes to všechno dohnal, proklál mečem na skalním ostrohu a vysál její horkou krev!"

"O tom jsem nikdy neslyšela. To povídání o proměnách k tomu nejspíš přidali lidoví vypravěči," usoudila k Adlétinu zklamání Elysea. "Ale ať už se to stalo jakkoliv, pravdou je, že Krutá královna zemřela vévodovou rukou. To je asi jediná věc, kterou si v téhle prapodivné historii můžeme být jisti. V nastálém zmatku poté uprchl Richard nazpátek do Bleienu. Hrozilo pochopitelně, že království bez dědice upadne do občanské války. Leč nestalo se. Ti šlechtici, kteří již dříve vypověděli královně poslušnost, nyní provolali panovníkem právě Černého vévodu. Netrvalo dlouho a k jeho podpoře se přihlásili i bývalí královnini věrní."

"Málem to skončilo hezky," povzdychla si Viola.

"Málem ano. Avšak dějiny nám jen málokdy předkládají šťastné příběhy," zašeptala hraběnka Elysea. Kolem stěn věže teď kvílel vítr. Meluzína ve střeše sténala a oplakávala nebohého Černého vévodu, jenž se stal Černým králem. "Ze svého trůnu se Richard von Bleien těšil necelý rok. Tak dlouho trvalo, než pro něj dělníci, kameníci a zaříkávači zbudovali hrobku podle jeho přání. Téměř všichni, kdo se na stavbě podíleli, byli po dokončení zabiti. To proto, aby její poloha zůstala utajena. Do jejího nitra se pak Richard nechal zaživa pohřbít. Každý den a každou noc totiž musel zápasit s démonem ve svém nitru a obával toho, že by tuto bitvu mohl prohrát. Kdyby byl v té době stále vládcem, pak by následky mohly být tisíckrát horší než to, co se dělo na konci vlády Kruté královny."

Obě naslouchající dívky se otřásly hrůzou, ale zároveň vydechly obdivem. Pohřbení zaživa musí být zajisté strašný osud. Ovšem přijmout ho dobrovolně? To je teprve skutečné hrdinství a oběť!

"Králem byl poté ustanoven Richardův čtyřletý syn August von Bleien," pokračovala albínská šlechtična, "a úřad regenta měl až do chvíle jeho dospělosti vykonávat loktušínský paladýn Artis Serefein. Byl to blízký přítel vévody, věhlasný válečník a jeden z mála rytířů, kteří přežili bitvu na Viselcově vrchu."

"A nakonec se stal také králem a zakladatelem nového panovnického rodu, že?"

"Přesně tak," přikývla hraběnka, "po deseti letech prohlásil Augusta von Bleien za zkaženého a neschopného vládnout. Načež ho uvěznil na hradě Obratel a sám se nechal korunovat vládcem. Nešťastný August nakonec ve svém chladném a nevlídném vězení také zemřel, ve věku nedožitých dvaceti sedmi let. Jak mi sdělila paní Elenna, mnozí dějepisci si dosud kladou otázku, jakou roli vůbec hrála při sesazení z trůnu jeho údajná zkaženost a zda nebyl spíše obětí Sereifenovy touhy po moci. Samozřejmě, podobné úvahy se vedou jen potichu a opatrně; nesmíme zapomínat, že potomek z krve Artise Sereifena stále vládne našemu království. A je jasné, že podobné znevažování svého prapředka by Jeho královská Výsost rozhodně nepřijala s laskavostí. Proto si dávejte pozor, abyste nikde neopakovaly, co jste teď slyšely. Mohlo by se vám to zle vymstít."

Violetta se ušklíbla. "Zajisté. Až si budu s panem králem zase někdy nezávazně povídat, dám si v tomhle ohledu rozhodně pozor na jazyk."

"I moje ústa budou zamčená jako stegajanský pás cudnosti," dodala Adléta a zachichotala se.

Takéž paní Elysea von Strudelheim se usmála. Odložila svou prázdnou číši na stůl a vstala. "Máme již pozdní hodinu," oznámila, "a zítřejšího jitra znovu vyrážíme na cesty. Běžte spát, děvčátka." Svým elegantním krokem zamířila ke dveřím ven z komnaty.

"Hraběnko!" zavolala na ni Viola, "ještě jedna malá otázka."

Šlechtična se zastavila. "Ano?"

"Víš, říkala jsi, že nikdo vlastně neví, kde je hrobka Černého vévody ukryta. Já jsem ale četla, že… říká se, že…"

"Tak to jsi četla správně, milá Violko," odpověděla jí Elysea a její oči byly tvrdé a neproniknutelné jako krvavý vodopád. "Ano. Ŕíká se, že leží někde na území hrabství Sinterbreu."
 


Komentáře

1 heavy_head heavy_head | 18. října 2008 v 11:37 | Reagovat

Je to napínavé!!! Pořád čekám, až tam někdo "zařve". Buď na ty postavy milý, Léto! ;-)

2 Léto Léto | Web | 20. října 2008 v 14:45 | Reagovat

Slyš mě řvát! Ovšem při vzájemném vyprávění historických příběhů se obvykle neumírá, snad leda nudou. :) Ty skutečně nervydrásající scény teprve přijdou! :O

3 Lykao Lykao | Web | 25. října 2008 v 21:41 | Reagovat

Komentuju pozdě vím *červenajík*, že ty ses inspiroval čachtickou paní?! :D Už se těším na další... :)

4 Léto Léto | Web | 26. října 2008 v 15:24 | Reagovat

Smím ti říkat Zpozdilá lady Lykao? :D Neinspiroval jsem se ani tak legendou o Čachtické paní, jako spíše jednou starodávnou skotskou baladou, kterou jsem letos slyšel. Ale abys věděla, podobné krutosti nejsou v pohádkách ničím výjimečným. :)

5 plus cocktail dresses plus cocktail dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 14:37 | Reagovat

I seriously loved this post. You describe this topic wonderfully. When hiring home contractors it's key to pick a trusted name in construction. Experienced and efficient staff should shoot for excellence and absorb every detail of your house.
http://www.elsedress.org

6 mothers wedding dresses mothers wedding dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

Hello, nice article. Informations are pretty useful and saved me a lot time which I spend on something else instead of searching posts like this Thanks and waiting for more posts like this one.
http://www.isdress.org

7 replica tag replica tag | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 8:16 | Reagovat

I really like to read. Hope to learn a lot and have a nice experience here! my best regards guys!
http://www.watchescan.org

8 DorogiKRDmi DorogiKRDmi | E-mail | 26. srpna 2017 v 14:48 | Reagovat

<a href=http://rrr.regiongsm.ru/33>
<img>http://rrr.regiongsm.ru/32 </img>
</a>
Благоустройство и асфальтрование в Краснодаре и г.Крымск. Решение любого вопроса по асфальтоукладке и дорожным работам. Качественно

Подробнее... Благоустройство-Краснодар.РФ   ... +7(861)241 23 45
___________________________
благоустройство дорог казань
благоустройство г уфы официальный сайт
благоустройство кухни фото
благоустройство и озеленение в краснодаре
тендеры благоустройство плиткой

9 Avito321st Avito321st | E-mail | 29. září 2017 v 12:58 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Приветствую вас, дорогие друзья!</b>

Будем рады предоставить Всем вам сервис по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, абсолютно новые). Если Вам нужны конкретные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если необходим залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!

<b>Гарантия: </b>

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим...

Рады сотрудничеству!

<b>Заливы на балансы Авито</b>
________

как удалить заблокированный аккаунт с авито
авито берет деньги и блокирует объявления
удалить старый аккаунт из авито
как убрать старый аккаунт с авито
быстрые деньги avito

11 BethanyFqt BethanyFqt | 20. října 2017 v 18:34 | Reagovat

Oh Lord. I don't know what to do as I have Lots of work to do next week semester. Plus the university exams are nearing, it will be a disaster. I am already being anxious maybe I should <a href=http://www.apsense.com/article/can-purchase-viagra-pharmacy-get-an-easy-erection-before-sex.html>read more</a> to calm down a little bit. Hopefully it will all go well. Wish me luck.

12 CharlesCab CharlesCab | E-mail | Web | 23. října 2017 v 15:02 | Reagovat

Thesis Writing Service - EssayErudite.com

If you look for a trustworthy <a href=https://essayerudite.com/thesis-writing-service/>thesis writing service</a> and want to benefit from a higher grade, your editors, proofreaders, and instructors are here to lend you a hand.
Some students afraid of hiring professional writers due to ethical issues. As a result, they fail the course due to various reasons not able to defend their degree.
You should note that there is nothing wrong with opting for a <a href="https://essayerudite.com/thesis-writing-service/" />thesis writing service</a>. EssayErudite is certainly the best place for that.

Thesis Writing Service https://essayerudite.com/thesis-writing-service/

13 BethanyGug BethanyGug | 11. listopadu 2017 v 4:36 | Reagovat

Hello all! Lately I have been dealing with a lot of hardships. Friends and doctors keep telling me I should consider taking meds, so I may as well <a href=https://www.flickr.com/photos/143968294@N02/23739450018/>Contact</a> and see how it goes. Problem is, I haven't taken it for a while, and don't wanna get back to it, we'll see how it goes.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama