Šťastný úsměv 2: Paní koček

30. června 2008 v 22:19 | Léto |  Příběhy
Povídka o lásce, nenávisti a snech. Část druhá z pěti.



Aldin seděl na větvi vzrostlého dubu a mračil se, připomínaje tak veverku, které nějaký zákeřný zloděj oříšků uzmul všechny zásoby na zimu. Opojný vztek již vyprchal. Zůstávalo pouze rozčarování a chladná zášť.
Zvažoval své možnosti.
Snad by mohl spolknout pýchu a vrátit se do zámku. V tanečním sále by pak počkal na další volenku a tentokrát by ukořistil sličnou Adlétu pro sebe. Jenže obstát ve srovnání se Stelianem, to je věcí vskutku nelehkou; byl dívkami považován nejen za nejpohlednějšího a nejdvornějšího, ale také za nejlepšího tanečníka.
Anebo se má raději vrátit domů, než zapadne slunce, a na celou oslavu sklizně se pokusit co nejrychleji zapomenout? Láska mu stejně přináší jenom neštěstí a bolest. A kdyby si to později rozmyslel, vždycky může napsat Adlétě milostný dopis.
To bude zřejmě nejlepší.
Aldin seskočil ze svého stromového útočiště a zamyšleně se vydal podél kamenné zdi, která značila konec hraběnčiných zahrad. Věděl, že takto nakonec dojde k bráně, skrze niž se vinula cesta vedoucí od zámku.
Přeskočil potůček, vyšplhal se do svahu a minul drobnou, břečťanem porostlou zahradní branku. Pěšina vedoucí od ní se ztrácela v napůl zešeřelé bučině. Touto starou stezkou bylo také možné dojít do Šeřince, a dokonce rychleji, avšak vedla přímo přes neblaze proslulé Zubaté vrchy.
Tudy se Aldin rozhodně vydat nechtěl. Kdyby měl několik silných společníků a byl by posílen pálenkou, potom možná ano. Ale bylo by bláznovstvím vyrazit tudy sám, navíc takto navečer. O Zubatých vrších se vyprávělo mnoho ošklivých příběhů. A i kdyby pouhý zlomek z nich byl pravdivý, stálo by za to vyhnout se jim obloukem.
Chorošníci, hejkalové, fexti, lešijové, bludičky, lesní duchové, dryády, pařezníci, rarachové a další strašidla a démoni, ti všichni prý v hlubinách tamějších hvozdů žili a děsili neopatrné chodce. Je až s podivem, že se tam všichni ti tvorové navzájem neušlapali, takové množství jich tam údajně přebývalo.
Nejnebezpečnějším duchem kopců však podle legend byla Jezerní panna, žijící v plesu uprostřed lesů. Někteří tvrdili, že do jezírka spadla ze snové říše na Měsíci; jiní říkali, že prý vyvstala z hlubin pekelných a že pokaždé, když se zjeví, je kolem cítit síra. V jedné věci se ale vyprávění shodovala: Jezerní panna podle nich byla krásnou, zlomyslnou a ukrutnou vílou. S oblibou prý lákala osamělé poutníky do hluboké vody, kde je pak utopila a zmocnila se jejich duše.
Aldin sice podobné řeči považoval za hloupé pověry, ale osud pokoušet nechtěl. I kdyby tam žádná strašidla nebyla, lidé mají určitě dobrý důvod, proč se kopcům vyhýbat. V šeru by se mohl snadno zřítit ze srázu anebo narazit na probouzejícího se brtníka.
Zahradní branku tedy nechal za sebou a pokračoval podél zdi, ve stínu rozložitých listnatých korun. Slunce už se ztrácelo v dalekých krajích za obzorem a vzduch se příjemně ochlazoval. Z křovin se ozýval orchestr cvrčků a drobného ptactva.
Od zahradní branky se zídka hadovitě vinula piniovým hájem a kolem dvou nevelkých návrší s lavičkami a altánkem. Od něj už pak Aldin viděl dlouhou alej, která spojovala zámeček a hlavní bránu zahrad.
Kráčející mladík se zamyslel, zda se stihne vrátit do Šeřince ještě před půlnočním vyzváněním. Snad ano. Nová cesta, která se vinula údolím říčky Rachavy, byla sice o značný kus delší než stará stezka přes kopce, zato však příjemnější a bezpečnější, takže by mu měla utéci poměrně rychle.
A není taková dlouhá večerní procházka nakonec lepší, než se tísnit s ostatními u ohně? Adléta ať si trhne třeba kloboukem. Jestli o něho nemá zájem ona, tak on o ni také ne.
Stejně je to jenom hloupá holka.
Hloupá, hloupá, hloupá!


* * *


"Kdopak je hloupý?"
Aldin překvapeně zvedl hlavu. Vůbec si neuvědomil, že své myšlenky vyslovil nahlas. Měl by si dávat pozor na jazyk…
Ještě víc se ale polekal, když si uvědomil, kdože ho to právě oslovil.
Samotná hraběnka Elenna von Strudelheim!
"O-omlouvám se, vznešená paní! Za-zamyslel jsem se," koktal hoch trochu vystrašeně. Hraběnku zatím viděl jen několikrát, pokaždé z dálky. A rozhodně neměl nikdy příležitost hovořit s ní z očí do očí. Neměl by teď padnout k zemi a políbit jí lem roucha?
Šlechtična se však usmála a ledy roztály. "To je v pořádku, mladý muži." Byla to už starší dáma, s tváří rozbrázděnou stovkami drobných, laskavých vrásek. Její světlomodré oči byly velké a nevinné, přesto však plné moudrosti i pochopení. Vypadala trochu jako nějaká pohádková babička. "Byla jsem vyprovodit jednu dívenku. Tu milou rusovlásku s kloboukem. Z Šeřince přilétl holub, že její pán otec se náhle těžce rozstonal, a tak ji posílám na volském povoze domů. Jede s ní i profesor Wurst, můj dobrý přítel, znalec všelijakých nemocí a velký učenec. Pokud někdo dokáže jejímu otci pomoci, pak to bude právě on."
"Adléta!" Nic dalšího v tu chvíli Aldin říci nedokázal.
"Ach ano, Adléta, tak se to děvčátko jmenuje. Znáš ji?"
Mladík horlivě přikývl a začervenal se jako přezrálé rajské jablíčko.
Naštěstí si toho paní hraběnka nevšimla. Nebo to přinejmenším taktně nedala najevo. V náručí držela velkou angorskou kočku a něžně ji hladila. "Dobrá tedy. Poslyš, mládenče, smím tě ještě požádat o laskavost? Obávám se, že si profesor nejspíš zase nevzal svou brašnu s knihami. Víš, on někdy bývá trochu roztržitý. Co kdybys zaběhl do zámku a podíval se do knihovny, jestli tam nezůstala? Jestli ano, vezmi ji a zkus povoz dohnat. Učiníš dobrý skutek a profesor Wurst ti bude vděčný. A dost možná i ta dívčina." Paní von Strudelheim spiklenecky zamrkala.
"Bude mi velkou ctí, hraběnko." Aldin se zlehka uklonil, otočil se na podpatku a pospíchal zase nazpět do Kočičího zámku.
Jak snadno se mohou větry obrátit! Před několika okamžiky ještě pokládal celou věc za ztracenou. Teď se před ním otevírala nová příležitost. Mohl by povoz doprovodit až do Šeřince a případně i pomoci s léčením, bude-li to třeba. Adléta tak uvidí, jak je obětavý a pozorný. A třeba si ho začne víc všímat!
Aldinovo srdce poskočilo radostí.


* * *


Zahradou nadšeně prolétl, podoben hladovému gryfovi. Přeskakoval živé ploty, růžové záhonky i znuděně bloumající kočky. Nemějte nižádné obavy, krásná Adléto a profesore Wurste! Váš oddaný poslíček už spěchá.
Šťastné okamžiky mohou být nečekané, mohou být krásné nebo mohou být nepopsatelné. Jednu věc ale mají společnou: málokdy vydrží dlouho nezkalené.
Ve dveřích zámku se Aldin málem srazil se Stelianem.
Ten naopak vycházel ven ze sálu. "Neviděl jsi Adlétku?" otázal se kronikářův učeň, podle Aldinova mínění téměř drze, "slíbila mi na dnešek ještě jeden tanec, ale teď nějak není k nalezení. Snad ji nesežraly kočky."
"Ale kdeže," zabručel oslovený, zatímco se protahoval mezi mladíkem a veřejí. "Narychlo se vrací do Šeřince. Kvůli nemocnému otci." Hned potom, co ta slova pronesl, si Aldin v duchu vyhuboval. Radši měl mlčet. Jenže Stelian by si to stejně dokázal zjistit, třeba od hraběnky. Steliana mají všichni rádi a vždycky mu všechno prozradí.
"Ach tak. Myslím, že by bylo vhodné ji doprovodit, ne? Půjdeš se mnou?"
Kdyby Aldin dovedl vraždit pohledem, byl by teď Stelianův život u konce. Musí ho ten nafoukaný bastard pronásledovat na každém kroku? Představa, že se s ním i teď bude muset dělit o Adlétinu pozornost, byla bolestnější než rozžhavené železo v útrobách.
Kéž by se tak mohl jeho společnosti aspoň na ten dnešní večer zbavit!
"Možná půjdu."
"A kudy se vlastně vydala?" naléhal Stelian. Jednu ze svých dlouhých loken si začal namotávat na ukazováček, což bylo gesto, které Aldina kdovíproč dráždilo. Už chtěl vyhrknout, že novou cestou, že to je přece jasné.
V tu chvíli ho však napadlo něco lepšího.
"Spěchala, takže to vzala starou stezkou přes Zubaté vrchy," zalhal. "Ale nemusíš se o ni bát, je to statečná dívka. Zvládne to."
Stelian se zatvářil polekaně. "Starou stezkou? Vždyť to je nebezpečné!"
Aldin pokrčil rameny a odvrátil se.
Nesmí dopustit, aby si Stelian všiml napětí a nejistoty v jeho obličeji! Kdykoliv řekl Aldin něco nepravdivého, snadno se to na něm dalo poznat. Cukaly mu tváře a křečovitě se usmíval. Nebyl zkrátka moc dobrým lhářem.
Jenže Stelian byl zase známý svou důvěřivostí, a tak to tentokrát stačilo.
Místo toho, aby se vyptávat dále nebo se alespoň zamyslel, zmateně se několikrát otočil jako korouhvička ve větru, načež bez rozmyslu vyběhl ze dveří ven. Aldin ho ještě koutkem oka zahlédl, jak peláší po zahradní pěšině, ne nepodobný nějakému přerostlému zajíci v tmavočervené vyšívané vestě.
Zábavné! Není tomu přece tak dlouho, co po téže pěšině odcházel ze zámku sám Aldin, poražený a naštvaný. A teď se vrací jako vítěz, zatímco nepřátelské vojsko je taktickým manévrem zahnáno. Další bitva ve velké adlétovské válce je za námi!
Aldin si málem musel mnout ruce.
Kdo by to byl řekl, že se zbaví svého soka tak elegantně? Teď za odměnu stráví několik nádherných, přenádherných hodin ve společnosti své vyvolené.
Zato Steliana čeká napůl zarostlá, zlá cesta mezi kopci. Bez úspěchu tam bude celý večer hledat ztracenou dívku. A až dorazí do Šeřince, špinavý, urousaný a rozzlobený, dočká se jen výsměchu za to, jak snadno se nechal napálit.
Inu, už bylo načase, aby mu někdo srazil hřebínek. Aldin byl rád, že tato role připadla právě na něj. Svým způsobem pomstí všechna ta nevinná děvčata, jimž dlouhovlasý učeň zamotal hlavu.
Aldin pouze doufal, že si Stelian nebude hrát na moc velkého hrdinu a že se mu nic vážného nestane. Noční putování o samotě může mít své nástrahy. Cedar z hájovny si při jedné takové procházce vymknul kotník a do Šeřince dokulhal až druhý den navečer, poté, co se ho několik jeho příbuzných vydalo hledat. Něco podobného by pro Steliana bylo možná až příliš tvrdým trestem. Nu což. Hlavně aby pochopil, že od Adléty by se měl ve svém vlastním zájmu držet co nejdál.
Jistě, Aldin by se možná cítil o něco lépe, kdyby to všechno dokázal bez pomoci lži. Třeba kdyby Steliana přemohl v čestném souboji. Jenže takové věci se dějí jenom v příbězích a pohádkách. Skutečnost bývá tvrdší. A účel leckdy světí prostředky.


* * *


V zámku vystoupal Aldin po schodech a zamířil do knihovny.
Violetta se stále hrbila nad knihou, snad dokonce nad toutéž jako předtím. Jelikož za okny se už začínalo smrákat, rozžala si na stolku několik svíček. Úzkým prstíkem přejížděla po řádcích a četla. Po horním rtu si soustředěně přejížděla špičkou jazyka.
"Violko, skřítku, nezůstala tady brašna s knihami nějakého profesora Worsta?" zašveholil Aldin. Se Šarlotinou sestrou vždycky žertoval bez sebemenších rozpaků. Jaká škoda, že se stejně bezstarostně nedovede bavit také s Adlétou!
Drobounká dívka vzhlédla a zaškaredila se. "Jmenuje se profesor Wurst," opravila mladíka důrazně, "a slíbil, že mě bude vyučovat. Ano, jeho knihy tady jsou. On snad někam odjíždí?"
Aldin jí rychle vysvětlil situaci.
A zanedlouho už vysoký mladík s malou slečnou pospíchali po cestě do Šeřince. Snad jim volský povoz mezitím neujel příliš daleko!
Někde po straně tiše šuměla Rachava. Nebe na sebe vzalo barvu tmavé podlitiny, avšak Aldinova mysl se rozjasnila.
Vždyť Adléta čeká!
 


Komentáře

1 Vevi Vevi | Web | 30. června 2008 v 22:22 | Reagovat

..:: fain bloček :-) ::..

..:: jestli chceš přihlaš se u mě do SONB :-) ::..

2 Lykao Lykao | Web | 2. července 2008 v 16:04 | Reagovat

Jé, to vypadá zajímavě ;)

3 heavy_head heavy_head | 4. července 2008 v 15:50 | Reagovat

Má nějakou souvislost jméno Adléta a Léto? :-)

4 Léto Léto | Web | 6. července 2008 v 23:21 | Reagovat

Též si myslím, že to vypadá zajímavě. A jsem zvědav, jak to celé dopadne. :) Další díl zkusím napsat v průběhu zítřka...

Jméno Adléta pochází ze starogermánského Adelheid (Adalheidis), přičemž "adal" znamená "vznešený, urozený" a "heide" značí "druh, rod, typ". Takže je to prostě dívka vznešeného typu, chápete? :) Novější (a méně hezká) česká varianta toho jména je "Adéla". S Létem to tedy tentokrát nemá společného nic, snad kromě zvukomalebnosti.

5 formal wedding dresses formal wedding dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 11:27 | Reagovat

Hey. congrats for the well written article. I'm really glad I found it on yahooKeep up the wonderfull work because I for sure will check it out for updates
http://www.elsedress.org/evening-dresses.html

6 cocktail summer dresses cocktail summer dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 15:30 | Reagovat

very good article, I merely gave link to it to a co-worker that was doing a little amount of research on this subject
http://www.elsedress.org

7 formal bridesmaid dresses formal bridesmaid dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 13:41 | Reagovat

As long as it does not obstruct the drivers vision in any way whatsoever, its legal. This means you have to be able not see it when you look at your car's hood.
http://www.isdress.org

8 formal evening dresses formal evening dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 16:27 | Reagovat

Have you thought about adding some differing opinions to the article? I think it might enhance my understanding.
http://www.isdress.org

9 replica tag heuer watches for sale replica tag heuer watches for sale | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 6:43 | Reagovat

Q. What do you call a surgeon with eight arms?
http://www.watchescan.org

10 copy tag watches copy tag watches | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 10:41 | Reagovat

Q. What goes up when the rain comes down?
http://www.watchescan.org

11 cheap fake watches cheap fake watches | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 5:56 | Reagovat

Q. If Mr. and Mrs. Bigger had kids, who would be the biggest of the three?
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama